» informace » ochutnávky » archiv 2022
Ochutnávky whisky 2007
4.12.2007 - Ochutnávka whisky - Glenmorangie
Pár mých stručných poznámek k ochutnávce:
10-ti letá je příjemná, trochu do sladka, trochu do ovoce, skoro bych ji řadil do Speyside. Burgundy Wood Finish mi připadla ještě trochu sladší a s máslovou chutí a tradiční lehkou kořenitostí, v dobrém slova smyslu zajímavě ovlivněná základní Glenmorangie. Port Wood Finish bývá kritizována kvůli velkému ovlivnění porstkým. Já ji mám docela rád jako kombinaci mezi mou oblíbenou whisky a mým oblíbeným portským. Z hlediska whisky je Sherry Wood Finish povedenější kombinace, sherry tolik whisky nepřebíjí. Závěrečná Madeira Wood Finish mi přišla ze všech úprav nejlepší, nejzajímavější a nejkomplexnější.
19.11.2007 - Ochutnávka whisky v restauraci Sonora
Ochutnávané whisky jsou psány ve stejném pořadí jako na seznamu z restaurace, pořadí v ochutnávce bylo ovšem trochu upraveno: Aberlour 10y 43%, An Cnoc 12y 40%, Glen Deveron 12y 1985 40%, Usquaebach 15y 43% (vatted malt), Mortlach 13y Signatory Vintage Un-Chillfiltered Collection 3.6.1991/22.9.2004 46%, Rosebank 16y Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 40%, Old Pulteney 1989 Gordon & MacPhail Reserve 1989/2001 46%, Banff 1974 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1974/1998 40%, Springbank 12y Rum Wood 1989/4.2002 54,6%, Laphroaig 15y 43%, Edradour 21y Straight from the Cask Chateau d´Yquem Finish 51,3%, Dallas Dhu 24y Old Malt Cask 10.1976/1.2001 50%, The Macallan 1851 Inspiration 41,3%, Linkwood 22y Signatory Vintage 22.8.1975/24.4.1998 55,7%, Teaninich 27y Rare Malts Selection 1972/10.2000 64,2%, Clynelish 28y Signatory Vintage 4.3.1971/30.7.1999 53,9%, Glen Garioch 29y 27.4.1968 55,5%, Port Ellen 21y Old Malt Cask 9.1979/2.2001 50%, Redbreast 15y Pure Pot Still 46% (irská whiskey), Pappa Van Winkle´s 20y 45,2% (americký bourbon).
Pár mých poznámek k ochutnávce:
Po minulé zkušenosti, kdy byla irská whiskey až nakonci a její hodnocení bylo prý ovlivněno skotskými před ní (podle mne zde sice určité ovlivnění bylo, ale ne natolik zásadní), byla ochutnávka započata irskou whiskey Redbreast 15y. Redbreast znám již v jeho 12-ti leté verzi a i tato 15-ti letá verze patří k tomu nejlepšímu, co se v irsku vyrábí. Tato příjemná, bohatá a celkem sladká whiskey vysoko převyšuje bežnou známou komerční irskou produkci a alespoň trochu zachraňuje jméno irské whiskey. Ochutnal jsem i následující americký bouron Pappa Van Winkle´s 20y, ovšem americké produkci se moc nevěnuji a tak nejsem schopen srovnávat. Byla to taková zajímavá, bohatá a mohutná sladká karamelka v tekutém stavu. Bylo to opravdu dobré, ale k opuštění skotské whisky mne to nezlákalo.
A konečně přišlo Skotsko. Aberlour 10y znám a mám, proto jsem ho vypustil (moc k němu teď neřeknu, protože nemám své poznámky stále dokompletované a zrovna Aberlour 10y tam ještě chybí). An Cnoc 12y je velmi jemná a lehká whisky, taková lehounká podoba klasické sladové (myšleno tím tu sladovou chuť) voňavé whisky, určené pro dámy, které whisky nepijí. Případně i možná vhodná startovací whisky pro děti. Glen Deveron 12y jsem vypustil, protože ji znám a jedná si sice o přijatelnou, ale nezajímavou whisky (ani dobré ani špatné vzpomínky). Usquaebach 15y byla jediná vatted malt whisky ze skotských zde ochutnávaných. Již ji znám, je to docela povedená směs se sladkou chutí a chutí hořké čokolády. Mortlach 13y měl stejně jako ostatní Mortlachy co jsem ochutnával určitou kořenitost a štiplavost v chuti, která mne stejně jako u jiných jeho plnění moc nenadchla. Rosebank 16y splnil vše, co se od whisky značky Rosebank očekává - lehkost, jemnost, kytičky, travičku atd. Old Pulteney 1989 jsem vypustil, protože jsem nechtěl překročit můj limitní poměr whisky a krve v žilách. Znám ji z dřívějška a je to dobře pitelná, celkem lehká až medová whisky, ovšem bez výrazné zapamatovatelné chuti. Největší zajímavostí je, že originální plnění je díky své slanosti zcela zapamatovatelné, krásně by se zde dala demostrovat občasná veliká rozdílnost mezi originálním a nezávislým plněním. Banff 1974 je skvělá whisky kombinující lehkost, sladovost, trávu a lehký kouř. Již ji znám a tak jsem ji tentokráte vypustil. Springbank 12y Rum Wood se nesla ve znamení dřevitosti a štiplavosti a také ukázky, že voda někdy dokáže dělat zázraky. Čistá whisky byla ostrá, štiplavá, dřevitá a velmi uzavřená, 3 kapky vody ji krásně otevřely, oslabily ostrost i dřevitost a otupily špičky štiplavosti a ukázaly další bohaté vůně a chutě. Další 2 kapky přinesly opět zjemnění, ukázali bohatost chutí a vůní a otupily hroty, které v chuti občas výrazně vyčnívaly. Laphroaig 15y je skvělé pití, skvělá komplexní kombinace rašeliny, kouře, nemocnice. Znám a mám a tak jsem vypustil. Edradour 21y byl pro mne asi překvapením večera (ovšem asi jen tohoto večera, pár dní poté již zůstal jen dobrý dojem a ne velký zájem zakoupit láhev, jako bylo u jiných velkých překvapení). Bohatá, zajímavá, máslová a krásně čitelná whisky. Dallas Dhu 24y byla klasická sladová (sladová chuť) whisky, která prostě byla tak strašně klasická, až byla strašně průměrná a nezajímavá. The Macallan 1851 Inspiration, na tuto whisky jsem byl hodně zvědavý. Občas při výkladu zazněly informace, že jedná o repliku, ale už podle názvu si to nemyslím. Připadla mi jako docela povedená kombinace repliky z těchto let (ochutnával jsem Macallan Replica 1786 a pokud bych nevěděl, že se jedná o Macallan, tak bych tomu nevěřil) a skvělého Macallanu z doby, kdy se vyráběl z ječměne Promise Gold. A tak se v chuti dala najít jak lehká rašelina, tak i sladová sladkost a to vše bohaté a krásně sladěné. Vzhledem k mému složitějšímu cestování domů, jsem po této whisky skončil, ostatní jsem tedy tentokrát neochutnával, protože je ale všechny znám, okomentuji je na základě svých poznámek. Linkwood 22y se po pár kapkách vody krásně otevře a následuje celkem bohatá a dobrá whisky. Teaninich 27y v čistém stavu ukáže v aroma nemocnici a gumové rukavice a chuť přebije silou. Po pár kapkách rušivé tóny zmizí, chuť se rozvine a stane se příjemnou, konkrétní chutě je ovšem těžké rozlišit. Clynelish 28y opět bez kapek vody velmi uzavřená i když i tak docela příjemná, po nich bohatší, komplexní, příjemná whisky bez převužující chuti. Glen Garioch 29y je zajímavá, ale dřevitá whisky. Pár kapek ji prospěje, je na ní znát sud po sherry a dlouhá doba v sudu. Spíš bych ji bral jako zajímavost, než whisky k běžnému pití. Port Ellen 21y je dobrá whisky z Islay se vším co k tomu patří - jód, rašelina, kouř atd, u této whisky je škoda, že jsem ji již nestihl, již ji znám a rád si ji dám znovu.
Oblíbený dodatek:
Při čtení nezapomeňte na to, že chutě jsou individuální, takže whisky, co jsem já označil za skvělou, vám nemusí vůbec chutnat a obráceně. Posouzení chuti a celkového názoru na whisky ovliňuje také spousta různých věcí, od jídla, které jste jedli před ochutnávkou, přes předtím ochutnávanou whisky, dříve ochutnávanou whisky a vzpomínkou na ní, až po náladu a celkové rozpoložení. Také trvá několik let, než se člověk naučí whisky ochutnávat, takže první dojmy zapsané před několika lety se mohou výrazně lišit od dojmů aktuálních. Navíc ochutnávkové množství není zcela ideální, protože whisky která neupoutá na první dojem, se může po druhém doušku stát vaší oblíbenou. Nelze ale od každého plnění koupit celou láhev a tak whisky dostanou většinou jen jednu šanci.
16.10.2007 - Zahájení podzimní degustační sezóny Single Malt Whisky Clubu ČR
Distillers Edition bývají zajímavá plnění a většinou převyšují standardní plnění. I tyto ochutnávané whisky toto splňovaly. Glenkinchie v tomto plnění patří k tomu lepšímu co se vyrábí/vyrábělo v Lowland. Patří k jemnějším, sladším a současně chutově celkem bohatým whisky (dají se v Lowland najít dobré whisky, ale běžná plnění mi přišla většinou průměrná a spíše nezajímavá, tato whisky byla výrazně nad nimi.) Cragganmore se nesla hodně v duchu portského. Dozrávání v sudech po portském zanechalo výrazné stopy, whisky až chvílemi připomínala silnější portské (ovšem jinak, než by vypadalo silnéjší portské vzniklé z portského), stále mu ovšem zůstala určitá jemnost. Pro milovníky porstkého zcela jistě zajímavá whisky a pro milovníky whisky zajímavá ukázka, nakolik se dozrávání v sudech po portském může projevit ve whisky a přitom je to stále dobrá whisky. Dalwhinnie byla pro mne trochu zklamáním. Běžné plnění není sice žádnou extra třídou, ale takovým příjemným jemným pitím. Plnění na ochutnávce mi přišlo trochu ovlivněné sherry a tam kde v běžném plnění v závěru chutě nastupuje lehký závan rašeliny, mi zde přišla jako spíše rušící štiplavá/kořenitá (jen lehce, trochu, ale přesto mě to tam rušilo) chuť rašeliny a lékořice. Oban mě zase příjemně překvapil. Navíc mi u ní připadlo, že je to "vylepšený klasický Oban". Sudy po sherry velmi dobře doplnily jeho aroma i chuť a nebylo by od věci, kdyby podobné plnění zavedli i vedlo toho nynějšího. Po této whisky jsem musel bohužel neplánovaně odejít dříve domů a tak zbývající dvě jsem vzal tak trochu z rychlíku. Talisker znám v několika plněních a Talisker jako obvykle nezklamal, skvělá whisky, oproti běžnému plnění více komplexnosti, trochu jemnější a obroušené hrany ostrých chutí. Nelze říci, které z plnění je lepší, protože obě jsou skvělá a každé přináší trochu jiný pohled na Talisker. Lagavulin byl velkým překvapením a je škoda, že jsem mu nemohl věnovat tolik času, kolik by si zasloužil (budu to muset napravit). V prvním dojmu jsem si ani nebyl jist, že piji Lagavulin (byl jsem si ale jist, že piji sakra dobrou a zajímavou whisky). Po bohatém a sladkém nástupu přišla krásně silná, bohatá a komplexní whisky. Díky aktuálnímu nedostatku času jsem se nemohl věnovat podrobnějšímu zkoumání chutí, ale můj celkový dojem z této whisky mi říká, že to musím zcela jistě co nejdříve napravit.
Tasting notes Václava Rauta:
Glenkinchie Distillers Edition 1992 - dokončení v sudech po Sherry Amontillado
Barva: zářivá zlatá.
Aroma: sladké, měkké, voňavé, květinové, medové, pomerančové, olejové, sladce sladové.
Chuť: nádherná vyrovnanost mezi sladkostí ovocné zavařeniny a ořechovou suchostí, krásně kulatá, sladce sladová.
Dokončení: krásně dlouhé, čisté, měkké, hnědý cukr, kubánský rum, máslo.
Cragganmore Distillers Edition 1992 - dokončení v sudech po portském vínu
Barva: světle jantarová.
Aroma: vřesový med, voňavé, včelí vosk.
Chuť: ovocná, pomerančový květ, pomerančová dužina, zralé třešně, bohatá chuť portského, ječného sladu a prchavý náznak kouře.
Dokončení: dlouhé, s počáteční karamelovou sladkostí postupně přecházející do kouřové suchosti, lehce květinové, hřejivé, uklidňující.
(letní projížďka na kole v třešňové aleji mezi dozrávajícím obilím)
Dalwhinnie Distillers Edition 1988 - dokončení v sudech po Sherry Oloroso
Barva: slunečně zlatá až bronzová.
Aroma: měkce medová, čitelný vliv sladkého olorosa, lékořice, trávová, lehký náznak rašeliny.
Chuť: medová sladkost, vanilka, výrazný citrusový projev, zpočátku lehce karamel, postupný vývoj rašelinové a lékořicové chutě.
Dokončení: překvapivě krátké, vyvážené, s lehkkou převahou sherry, rašelina.
Oban Distillers Edition 1992 - dokončení v sudech po Montilla Fino Sherry
Barva: jantarová.
Aroma: voňavé, šťavnaté, medové, velmi ucelené.
Chuť: sladší, než je obvyklé (vliv velmi sladkého Montilla), sladová, příjemně ořechová, tmavá čokoláda, lehce tábáková, velmi lehounce mořská sůl, exotické koření.
Dokončení: příjemně dlouhé, přetrvávající, čokoládové a teplé. Ke konci se objeví i lehký náznak rašeliny.
Komentář: výborná jako společnice k lehké kávě a kubánskému doutníku po krásné a vydatné večeři.
Talisker Distillers Edition 1990 - dokončení v sudech po Sherry Jerez Amoroso
Barva: oranžová.
Aroma: velmi bohaté, rašelinové, sladší, než by se od klasického Taliskeru očekávalo, lehce kořenité, pepřové a slané, jemně na pozadí prosakující sherry, karamela, hořká čokoláda.
Chuť: silný náraz bohaté chuti, ohromná, postupně zjemňující, rašelinová, vřesová suchost, karamelová, sherry „drží na uzdě“ pepřové tóny, tolik typické pro klasický Talisker.
Dokončení: zemitá rašelina, kakao, vanilka, krásná vyrovnanost sladkosti a suchosti.
Lagavulin Distillers Edition 1990 - dokončení v sudech po Sherry Pedro Ximinez
Barva: oranžový pískovec.
Aroma: mimořádně ovocné, převážně zralé peckoviny (třešně, višně, švestky), vínová, rašelinová, fenol, lehce slaná, svíčka ze včelího vosku.
Chuť: velká, bohatá, kořenitá a sladká, postupně přecházející v kouřovou rašelinovost, medicínská výrazně mořská (řasy, mořská sůl).
Dokončení: Nezvykle dlouhé (dokonce i na Lagavulin), kulaté a uspokojivé, lehce slané tóny, pepřovité, kořeněné, kávové.
Tato ochutnávka byla také označena jako "Zahájení podzimní degustační sezóny Single Malt Whisky Clubu ČR". Protože jsem musel dříve odejít, tak nevím, zda se tomuto tématu věnovalo po skončení ochutnávky. Další informace jsem si zjišťoval až druhý den po telefonu. Z pohledu Single Malt Whisky Clubu je to jasný signál, že nebyl zatím pohřben a je zájem o jeho opětovné plné oživení.
Vaškovi děkuji za jeho Tasting notes, které účastníkům ochutnávky mohou připomenout její průběh a těm ostatním přibížit o co svojí nepřítomností přišli.
31.8.2007 - Ochutnávka whisky: Bourbon a Rye Whiskey - Ochutnávka whisky v Brně pořádaná brněnským Whiskyshopem
Od Petry jsem dostal krátkou zprávu z ochutnávky whisky, která proběhla 31.8.2007 v Brně.
Konala se přímo v prostorách Whisky Shopu v Domě pánů z Lipé.
Ochutnávali jsme dva bourbony a dvě režné whiskey (u nás obtížně k sehnání):
1) Wild Turkey Rye Whiskey, 50,5% - nejvýraznější vzorek ze všech. Byla "jiná". Hořká, zázvorová, byla cítit lékořice
2) Old Overholt Rye Whiskey, 40% - velmi jednostranná whiskey. Tady ta fakt byla cítit jako mýdlo. Divná.
3) Maker's Mark Gold Label, 45% - násládlá, trochu do rumu.
4) Old Rip van Winkle 10 yo, 45% - voní jako rum. V chuti je ostrá, máslová, vanilková
29.6.2007 - Ochutnávka obilné whisky - Ochutnávka whisky v Brně pořádaná brněnským Whiskyshopem
Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 29.6.2007 v Brně.
Červnová ochutnávka byla věnována obilné whisky, tedy destilátu, který v čisté podobě měl jen málokdo z nás možnost ochutnat, třebaže tvoří významný podíl každé míchané whisky. Ochutnávka se uskutečnila v kavárně Reduta v Brně a zorganizoval ji jako obvykle Whisky shop. Ochutnávali jsme celkem čtyři obilné whisky, všechny z nezávislé plnírny Cadenheads (komentáře jsou od Petry a Marwina).
Obecně obilné whisky chybí plnější tělo, takže to bylo zajímavé seznámení, ale spíše jako kuriozita. K degustaci měl odborný výklad o obilné whisky majitel Whisky shopu a dudák nám zadudal v přestávkách.
Celkem je ve Skotsku sedm funkčních palíren obilné (takže ochutnávka byla v tomto směru reprezentativní), všechno jsou to velké průmyslové provozy. Standardní obilná do obyčejných míchaných zraje právě jen tři roky a v několikrát použitých sudech, takže výsledný alkohol je skoro bez příchuti. Milovníci obilné se z nás zřejmě nestanou, takže jsme rádi pokračovali v ochutnávání ve Whisky shopu, tentokrát už spíše tradičnějších single malt značek – premiéru zde měl devítiletý Ardbeg - Almost There.
1) Port Dundas 10yo, 59,6%
P: Obilná whisky. Světlá barva, vůně po poteenu. Chuť pálivá, trochu jako kapky proti kašli smíchané se slivovicí. S vodou je trochu lepší, není tolik cítit alkohol. Vystoupí kmín.
M: Nestarší obilná palírna - na produktu to nebylo moc znát. Poteen i dle chuti (a to tomu bylo 10 let).
2) Cameronbridge 11yo, 64%
P: Obilná whisky. Světlá barva. Vůně květinová. Chuť je ostrá, ale sladší. Ale krátká a nudná, bez těla.
M: Tohle už oproti Port Dundas vůní i chutí připomínalo whisky, ale stále žádná sláva.
3) Invergordon 12yo, 65,3%
P: Obilná whisky. Velmi světlá barva. Vůně téměř nijaká. V chuti je cítit lékořice, pendrek a kvasnice.
M: Téměř bez vůně a barvy, chuť obstojná, trochu moučná, krátká.
4) North British 21yo, 57,8%
P: Obilná whisky. Barva zlatá, jasná. Vůně sladká, květinová, rozkvetlá louka. Chuť příjemná, vanilková, smetanová. Chutná téměř jako pravý rum.
M: Údajně nejlepší značka obilné ve Skotsku. Kdybych nevěděl co piju, tak řeknu, že jde o dobrý zlatý rum (i barva odpovídala).
Z rejstříku pojmů: Poteen - správněji Poitín, v minulosti to byl nelegálně vyráběný destilát z obilí (v horším případě i z brambor) a hlavně pokoutní výroba ho odlišovala od tehdejší zdaněné whiskey. Dnešní opět legální produkt je destilát z obilí bez delší doby zrání, stojící někde na rozhraní mezi vodkou a whiskey. Na trhu existují značky destilované jedenkrát i třikrát. (z webu Irish whiskey - http://irskych-whiskey.blogspot.com)
22.5.2007 - Edradour Tasting - Ochutnávka whisky v Brně pořádaná brněnským Whiskyshopem
Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 22.5.2007 v Brně.
22.5.2007 byla výjimečně pravidelná brněnská ochutnávka whisky v úterý a průvodkyní nám byla paní Lenka Whyles, Češka pracující ve Whisky Heritage Center v skotském Edinburghu. Účastníci měli mimořádnou příležitost ochutnat a vzájemně porovnat téměř kompletní řadu whisky z palírny Edradour, dozrávané v různých dřevech. Ochutnávka byla tentokrát umístěna přímo do prostor kavárny Reduta v Brně a organizoval ji tradičně Whisky shop.
Paní Lenka se přiznala, že je to prvně, co přednáší o whisky česky a její výklad byl vzhledem k předmětu ochutnávky zaměřena hlavně na vliv dřeva na konečnou chuť a kvalitu whisky. Kromě připomenutí základních výrobních postupů, zaznělo i mnoho zajímavých detailů (např. jak jsou mnohem dražší sudy po sherry oproti převážně používaným sudům po bourbonu, což se pochopitelně promítá i do cen takto dozrávaných whisky). Aby byla navozena ta správná atmosféra, v přestávkách mezi výkladem hrál dudák na skotské dudy. Vzhledem k tomu, že následující den byl pracovní, málokdo pokračoval v degustaci ve Whisky shopu.
Ochutnávali jsme tyto whisky z palírny Edradour, všechny v sudové síle:
1) Burgundy Finish, 10yo, 57,2%, originální plnění (distilled 19. 12. 1995, disgorged 20. 12. 2005, bottled 23.10. 2006):
Barva mědi. Vůně karamelová, sladká, rozinky, vanilka. Chuť je hřejivá, sladká.
2) Port Wood Finish, 11yo, 55,7%, originální plnění (distilled 19. 12. 1995, disgorged 20. 12. 2005, bottled 29. 1. 2007):
Velmi světlá, narůžovělá barva. Vůně je ovocná, květinová. Chuť je ovlivněna portským, náznaky švestek. Při pití píchá do jazyku. S kapkou vody vystoupí mandle a hořká čokoláda.
3) Sauternes Finish, 11yo, 56,7%, originální plnění (destilled 12. 12. 1995, disgorged 21. 12. 2005, bottled 19. 4. 2007):
Vůně typická pro whisky zrající v sudech po bílém vínu, zlatá barva. Chuť je kořeněná, letní, velmi lehká. Je cítit kandovaná kůra citrusů.
4) Super Tuscan Finish, 11yo, 58,1%, originální plnění (distilled 23. 1. 1996, disgorged 4. 5. 2006, bottled 25. 1. 2007):
Barva červená, tmavá. Vůně sladká, dřevitá, těžká. Chuť - whisky není sladká, ale těžká, tvrdá, trochu nakyslá. Po přidání vody nasládne, je cítit karamel a někteří tvrdí že tam cítí banány.
5) Cote de Provence Finish, 11yo, 59%, originální plnění (distilled 23. 1. 1996, disgorged 4. 5. 2006, bottled 24. 1. 2007):
Barva starého zlata. Voní po medu, medovníku. Na první napití je cítit alkohol, ale pak zůstane sladko v puse. Velmi zajímavá chuťově. Po přidání vody je plošší, nudná.
6) Cask Strength Decanter 1993, 58,3%, plnění Signatory (distilled 16. 6. 1993, bottled 21. 3. 2007, cask no.: 259):
Žlutá barva. Voní jako ořechové cappuccino, koženka. Chuť je nahořklá po pomerančové kůře, sušené hrušky. Výborná whisky plné chuti, těžká, tělnatá.
21.5.2007 - Ochutnávka whisky v restauraci Sonora
A z čeho bylo možné tentokrát vybírat? Prvních 17 kousků byly skotské single malt whisky, potom 2 irské whiskey a uzavíral to bourbon (stejné rozložení sil jako loni :). Whisky jsou psány ve stejném pořadí jako na seznamu z restaurace: Arran 43%, Scapa 14y 40%, Glenglassaugh The MacPhail´s Collection 1986/2000 40%, Highland Park 18y 43%, Dalmore Cigar Malt 40%, Glenesk Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1985/2000 40%, Macallan Forties 40% (čtyřicátá léta), Bladnoch Gordon & MacPhail Reserve 1991/2001 43%, Mortlach Gordon & MacPhail Reserve 1983/2001 46%, Laphroaig 7y Signatory Vintage Un-chillfiltered Collection 25.3.1999/19.1.2007 46%, Laphroaig 15y 43%, Banff 1974 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1974/1998 40%, Brora 24y Rare Malts Selection 1977/10.2001 56,1%, Linkwood 22y Signatory Vintage 22.8.1975/24.4.1998 55,7%, Teaninich 27y Rare Malts Selection 1972/10.2000 64,2%, Clynelish 28y Signatory Vintage 4.3.1971/30.7.1999 53,9%, Glen Garioch 29y 27.4.1968 55,5%, Redbreast 12y Pure Pot Still 40% (irská whiskey), Jameson Gold 40% (irská whiskey), Pappa Van Winkle´s 45% (americký bourbon).
U ochutnávky tohoto typu věnuji určitý čas rozhodování, které whisky ochutnám a které ne. V první řadě se rozhoduji podle toho, co ještě neznám a následně podle svých poznámek u již ochutnaných whisky. Svoji roli také samozřejmě hraje množství které se dá takto vypít, aby to byla ještě stále ochutnávka a nikoliv už jen drahé opíjení se.
Arran již znám, je to dobrá whisky, ale bylo potřeba se šetřit na ostatní a tak jsem ji vynechal. Scapu taktéž znám, ale protože mne moc nezaujala, tak byla také vynechána, u Glenglassaugh to vidím podobně jako u Scapy a tak vynechána. Highland Park znám a vím, že je to skvělá záležitost, takže jsem se rozhodl s ním ochutnávku začít, bylo to dobré rozhodnutí, je to skvělá, bohatá a komplexní whisky, uvažuji o zakoupení lahvinky. Dalmore Cigar Malt je dobré pití, znám ji, ale musela ustoupit dalším plánovaným whisky. Glenesk znám, ale nijak zvlášť mne nezaujal, takža vynechán. Macallan jsem ovšem vynechat nemohl. Kdysi jsem ochutnával celou tuto sérii a zde ochutnávaná čtyřicátá léta mi tehdy chutnala, tak jsem si je neodpustil ani teď. Je to velmi dobrá whisky, kde se ještě projevuje kdysi hlavně používaný ječmen Promise Gold (alespoň podle mne, je zde totiž výrazný rozdíl mezi Macallanem nynějším, který je také skvělý a Macallany vyrobenými v dřívější době). Bladnoch a Mortlach nezanechaly v mé paměti z dřívějších ochutnávek žádné vzpomínky (přišly, oděšly a mnoho dojmů nezůstalo) a tak jsem je vynechal. Od sedmiletého Laphroaigu od Signatory jsem toho moc nečekal a tak mé zklamání nebylo tak velké, nadšení se bohužel nekonalo. Raději se u této značky budu dále držet stejného pravidla co u Highland Parku - držet se raději originálních plnění a jiná pouze na věrohodné doporučení. Patnáctiletý Laphroaig v originálním plnění samozřejmě nezklamal. Musím se přiznat, že jsem ho vlastně ještě nepil a byl jsem příjemně překvapen jeho vyvážeností a komplexností oproti i tak skvělé desetileté verzi. Banff je velmi dobrá whisky, lehká, sladová, na minulých ochutnávkách jsem si ji vždy dával, tentokrát ale ustoupila whisky následující. Brora v plění Rare Malts je také skvělou záležitostí, kdybych tuto tekutou lahůdku neměl doma, tak bych ji určitě nevynechal. Linkwood potřeboval pro své otevření pár kapek vody a pak odkryl aroma i chuť kterou předtím skrýval. Teaninich jsem se pro další ještě dvě plánované rozhodl vynechat. Clynelish, která je takovou sestrou Brory, ukázala že v této "rodině" se umí dělat dobrá whisky. Po pár kapkách vody se otevřela, ukázala svůj bohatý charakter a komplexnost. Bez znalostí její historie byste ji ale s Brorou nespojovali. Glen Garioch jsem ochutnával již minule a přestože ode mne nedostala moc vysoké hodnocení, tak zajímavost se jí rozhodně upřít nedá. Je na ní znát dlouhý pobyt v sudu po sherry a tak máte někdy až pocit, že pijete spíše silnější sherry. Irsko si mne zatím moc nezískalo, ale nakonec jsem se nechal zlákat na Jameson Gold. Redbreast jsem vynechal, což možná byla velmi špatná volba a měl jsem to udělat obráceně. Jameson Gold byl mým jednoznačným zklamáním večera, whiskey chutnala, jak kdyby ji někdo předtím hodně a špatně naředil vodou a to odneslo všechny další chutě. Pan Murray (omylem zde byl původně napsán pan Jackson, omlouvám se mu) jí hodnotí jako jednu z nejlepších irských whiskey, tak buď pil zcela něco jiného než já, nebo nezbývá než konstatovat - jestli je Jameson Gold jedna z nejlepších irských whiskey, tak krásně rozmanitý svět whisky by se bez irské whiskey docela dobře obešel. Sice Jamesonu mohlo trochu uškodit, že následoval po velmi dobrých skotských single malt, ale zase tolik to výsledný dojem ovlivnit nemohlo. Závěrečný bourbon jsem vynechal.
Protože ale jít domů s chutí Jameson Goldu na jazyku a mít ho jako poslední dojem ochutnávky není možné, rozhodl jsem se na závěr ještě pro doušek předtím vynechané whisky Teaninich. Což se ukázalo jako velmi dobrý nápad a domů jsem odcházel s chutí skvělé whisky na jazyku.
Titul největší zklamání večera si jednoznačně odnesl Jameson Gold. Po něm budou mít Irové hodně práce mne přesvědčit, že jejich whiskey má cenu vůbec ochutnávat. Mají pár dobrých whiskey, ale ty lze skoro považovat za vyjímky potvrzující pravidlo. Daleko za ním pak byl Laphroaig od Signatory, od kterého jsem ovšem moc neočekával a tak zklamání nebylo tak velké. Výrazný objev a zázrak se nekonal (není možné očekávat, že na každé ochutnávce potkám whisky ze které si sednu na zadek). Jedničkou večera byl pro mne patnáctiletý Laphroaig, který získal pár protekčních bodů, protože tento typ whisky mám rád. Na druhém místě se potom spolu umístily Highland Park a Macallan.
A stejný dodatek co v popisu minulé ochutnávky (asi ho napíšu tučně nahoru, protože platí pro všechny ochutnávky). Při čtení nezapomeňte na to, že chutě jsou individuální, takže whisky, co jsem já označil za skvělou, vám nemusí vůbec chutnat a obráceně. Posouzení chuti a celkového názoru na whisky ovliňuje také spousta různých věcí, od jídla, které jste jedli před ochutnávkou, přes předtím ochutnávanou whisky, dříve ochutnávanou whisky a vzpomínkou na ní, až po náladu a celkové rozpoložení. Také trvá několik let, než se člověk naučí whisky ochutnávat, takže první dojmy zapsané před několika lety se mohou výrazně lišit od dojmů aktuálních. Navíc ochutnávkové množství není zcela ideální, protože whisky která neupoutá na první dojem, se může po druhém doušku stát vaší oblíbenou. Nelze ale od každého plnění koupit celou láhev a tak whisky dostanou většinou jen jednu šanci.