Duthoron, 30. 11. 2016 13:34 (31807)
| Aroma: | Rašelina, kouř a sladké jablečné křížaly, mírně připálené. |
| Chuť: | Sladkost, kouř a hřejivost se stopou těch jablečných nebo možná hruškových křížal, příjemná hřejivost. |
| Dozvuk: | Kouř, lehká hořkost a hromada koření. |
| Shrnutí: | Oproti Extra Rare je znát větší obsah alkoholu, možná i víc kouřovosti. Dobrá kouřová whisky. Známkoval bych horší dvojkou (tak 80 bodů). |
| Alkohol: | 44,2 % |
Petr KomáreK, 26. 09. 2020 14:44 (61616)
Smokehead Rock Edition Special Edition 44,2%
Poznámky z ochutnávky vzorku (spojené dvě dohromady, první a přeochutnání):
Aroma se přihlásilo hned po nalití a začalo se výrazně šířit kolem. I když mám zatím skleničku dál od sebe, tak ke mně doléhá výrazná vůně ohořelého dřeva, to aroma již studeného ohniště se zbytky dřeva. Do toho se v občasných vlnách šíří silné závany nemocnice/jódu. Až mě překvapuje jak daleko to dosáhne, s jakou intenzitou, nijak s ní nehýbu (protože to zrovna oběma rukama píšu) a nos jsem do ní zatím nestrčil. Stále stojí přede mnou na stole a ke mně začínají doléhat sladké tóny ovoce - hrušky a jablka, ta sladká vůně, když je čerstvě nakrájíte. Ta musí být cítit i na druhé straně místnosti. Aroma je fakt velmi výrazné. Než jsem to dopsal až sem, tak se krásně vyvětrala a nos se dá dát blíže. Tady teď převažují sladké ovocné tóny a ohořelé dřevo. Připomnělo mi to jablko opékané na ohni na dřevěném klacku. Docela se ta vůně dala užívat, mám rád oheň a jeho vůni. Teď se ale opět začala prosazovat nemocnice, ovšem né v té známé podobě, ale cítím spíše gumové rukavice, takové ty tenké doktorské. Trochu mi to kazí dojem. Navíc ta whisky během relativně krátké chvíle vyčichla, všechno to dříve popsané je pryč, zůstaly jen ty rukavice, trocha té ovocné sladkosti a trocha té spálenitosti. S chutí mám trochu problém, jak ji určit. Nástup byl sladký, ale další chuť je prostě připálená - ono se nám to připálilo, trochu speklo a už přes to není cítit, nic dalšího. Je, to bych jí křivdil, ještě je tam cítit kouř, jak to hořelo. Trocha té ovocné sladkosti a několik připálených chutí. Závěr je zase trochu zajímavější, kdy tam jsou cítit ořechy, lehká hořkost pendreku, ze které už pak zůstane jen ta hořkost a stále se tam lehce připomíná sladkost jablka pečeného na ohni.
Celkově z ní žádné velké nadšení nemám. Podobně jako u té předchozí, obal odpovídá obsahu. Prvním dojmem šokovat a čerstvě nalitá sklenička svým aroma dost šokuje. Strčit tam nos hned na začátku, tak dostanu ránu a vypálím všechny dutiny. Na první dojem je drsná, v aroma i chuti, na druhý taky, ale pak ji to přejde a za drsnou maskou toho moc není. Chuť taky šokuje, sladký nástup a pak silná kouřovo-připálená vlna. Považuji to spíše za zajímavost a stylizaci, než za pořádnou whisky. Pokud budu mít možnost ochutnat další z nich, tak neodmítnu, ale aktivně je vyhledávat nebudu.
U ohně s váma sedí hezká holka v kožených hadrech. Jak jí osvětlují jen záblesky ohně, tak vám připadá hezká a dodává jí to na zajímavosti. Vlastně nevíte, zda je opravdu hezká, ale vám se po těch pár panákách líbí a navzájem se provokujete. Voní kůží co má na sobě a kouřem z ohně, takže vlastně nevíte, jak voní. Přistoupíte na její provokace, začnete tu hru hrát společně s ní a najednou je po hře a atmosféře. Dál to není, nemá to v sobě, jen provokuje. No, jako pobavení na večer to nebylo špatný, ale nějak není důvod se s ní snažit potkat i další den. (29.8.2020)
Kolem se šíří vůně dohasínajícího ohniště do které se mísí aroma nemocniční gázy s jódem. Když trochu odezní objeví se i sladké tóny na ohni opékaného ovoce míchané s vůní čerstvě nakrájených jablek a hrušek. Připadám si jak večer u dohasínajícího krbu, kdy si vychutnávám na ohni pečené jablko. Je dobré, ale za mého dětství chutnalo o něco lépe (vím, že jsou to jen zidealizované vzpomínky). Vlastně mě tam ta nemocnice malinko ruší, přidávají se k ní gumové tóny. Je to takový konec posezení u ohně, kdy přemýšlíte, zda se již zvednout, ale ještě se nechce a současně víte, že už nic nebude. Všechno už pomalu usíná, i vůně se vytrácí, v láhvi už jen zbytek piva. Vůně vyčichla, moc ji do té whisky nedali, je to na rychlé očuchání, než přijde zklamání. Odvanula se i nemocnice a zůstává jen chladnoucí ohniště. Chuť je zprvu lehce sladká, pak se přihlásí kouř, který pochytila, jak stála u ohně s občas se vítr otočil a zanesl ho k ní. Ale jen načichla. Pak se opět vrátí sladkost, výraznější než v úvodu s ovocnými připálenými tóny. Ale taková prázdná chuť, povrchní, bez hloubky, jen načichlá kouřem. V závěru se výrazně připomenou ořechy a lehká hořkost černého pendreku, kouř, dál doznívá lehký sladký ovocný tón, který dále sládne. Je to whisky k tomu ohni, kdy se s ním bude doplňovat díky kouři, ale vůbec nevadí, když mezitím budete popíjet pivo, jíst buřta, opečené jablko, protože o žádné chutě nepřijdete. Bude to spíše stylová whisky k ohni, než na vychutnávání - tady jsem přinesl láhev whisky, která se dobře hodí k ohni.
Večer končí, oheň dohasíná, padá rosa, sedíte na dřevěné kládě a je k vám přitulená jedna holka. Jste tam spolu celý večer, nevíte jak voní, protože je vše načichlé kouřem, nevíte jak chutnají její rty, vše je načichlé kouřem, nevíte ani přesně jak vypadá, oheň moc nesvítil a oči vám slzí od kouře. Její společnost a blízkost byla celou tu dobu fajn, ale teď už by bylo lepší se rozloučit. Trapná chvilka, kdy váháte, zda ji vzít sebou, možná trochu z lítosti, asi by ráda byla s váma dále, ale nemáte pocit, že by to k něčemu bylo. Vlastně nechcete aby věděla, kde bydlíte, abyste se vedle ní ráno probudili a řešili co dál. Prostě večer skončil a my také. Večer byl fajn a dál by to bylo jen zklamání, tak si to raději nekažme, rozlučme se a jde se dál. (26.9.2020)