Opomíjené skotské perly - díl třetí
13.4.2022
Inchgower, rodák z městečka Buckie, je hlavolam na pokračování.
Představuje málo známou palírnu nejen celkově, ale i v rámci série Flora&Fauna. Kdo ho už ochutnal ?
Přitom tomu nebývalo vždycky. V prvním desetiletí palírny jejímu popisu věnoval Alfred Barnard, autor knihy o distilerkách ve Skotsku, celých 6 stránek! Pro srovnání, Glenfarclas a Glenmorangie byly popisovány na jediné stránce a popis Macallanu vystačil s pár řádky. Pamětníci prý vzpomínají, že délku popisu ovlivnil chytrý tah majitele palírny, Alexandera Wilsona, který pozval autora knihy na oběd :) Za půldruhého století se staly porovnávané palírny světoznámými hvězdami whiskařského nebe a Inchgower...
Inu, proto ho tady připomínám.
Palírna s poctivě doloženou historií přes 150 let (1871), nepřežila následky světové hospodářské krize (1929) pro palírenský průmysl a v r. 1936 ji před krachem zachránil odkup městské rady v Buckie. Za nicotných 1 600 liber tak městečko získalo i dům původního majitele. Již o 2 roky později prodává palírnu společnosti Arthur Bell a synové za dvojnásobnou sumu.
Potom palírna pracovitě sloužila skoro 80 let jako hlavní dodavatel destilátu do směsí Bell´s blended Scotch. Vydatně jí v tom pomáhal bratříček z palírny Blair Athol, který se však dokázal lépe prosadit jako samostatně prodávaný single malt, což ukázala i anketa Whisky CZ/SK. Dnes je Bell druhý nejlépe prodávaný blend v UK. V současnosti je spravován skupinou Diageo a v době Covidové, se ji podařilo navýšit odbyt prodeje o úctyhodných 13% (lahví míchané whisky). Naštěstí Diageo pouští cca 1% produkce palírny na trh single malt whisky, většinu v podobě produktu Inchgower 14-letý lahvovaný při 43% alkoholu, který se stal součástí série F&F a stále je dostupný.
Buďme za to vdečni.
Barva je nenápadná, slámová. Vůně slibuje hloubku i rozmanitost (květiny i ořechy) a chuť očekávání ještě překonává. Kořenitá (ale ne pepřovitá/pálivá, spíše jako koření k masu) v úvodu, přechází do hloubky a postupně se koncentruje do jednoho bodu na patře.
Osobně mívám pocit, že jsem sám a relaxovaný ve vlhké jeskyni s náznakem ušlechtilé zatuchlosti, kde mě nikdo neruší a jen vnímám další a další závany vjemů. Postupně se utlumují, jsou slabší a slabší, až se ztratí do jednoho bodu.
Jako tajemný mnich, s neustále se měnícími aromaty a dokonce i chutí. Složitá a zajímavá směs se sladkým patrem zpočátku a více hořkým závěrem. Intenzivní příjemné koření v závěru může vyvolat dojem slanosti či dokonce slabého dřevěného kouře. Slad přitom není nakuřován vůbec. Občas cítím i olejnatost vyrovnanou s dozvuky přezrálého až uschlého ořechu či dokonce hořkost mandle. Charakter dramu je typický, zapamatovatelný, jedinečný, ale nikdy si nejsem jistý, že jsem ho pochopil až do konce nebo mi něco zůstalo skryto. Můj osobní pocit je, že starší verzi nacházím v pomyslné špici míchané whisky (Johnnie Walker Blue, který také svoji hloubkou a upovídaností vybočuje z ostatních zástupců této značky všech barev), ale můžu se mýlit.
Palírna používá středně dlouhou dobu fermentace (okolo 50 hodin), čímž udržuje hladinu zbytkových cukrů (sladovitost) na střední úrovni, která nenarušuje další hlubší vjemy ve prospěch zvýšené hutnosti výsledného produktu.
Jádro pudla tkví v jádru (tzv. middle cut, česky jádro destilátu) začíná na 70% alkoholu a končí na 55%. Tím se údajně omezí přítomnost esterů ovocného charakteru a opět se zvýší podíl hutnější, robustní složky. Stručný a přehledný popis jednotlivých fází výrobního procesu každé single malt whisky včetně terminologie naleznete krásně popsán třeba zde: poznejwhisky.cz/svet_whisky/vyroba-whisky/.
Další díly Opomíjených skotských perel najdete v článcích.
text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 18.04.2022