značky
ochutnávky
aktuality

skotská whisky, irská whiskey, americký bourbon      jednosladová, obilná, míchaná i žitná whisky

» teorie » láhev whisky » jsou stejné? 

  tisk textu

Jsou ty whisky stejné ?

Tak jsem četl, že tahle whisky ABCD ve stáří X let je úplně, ale úplně skvělá. Když jsem ji viděl v obchodě, tak jsem neodolal, koupil ji a hned večer doma nalil do skleničky. Těšil jsem se na veliký whisky zážitek. A on nepřišel. Jak to? Znovu jsem našel ty recenze a všichni ji strašně chválili, skvělý popis chutí, jenže já je tam prostě necítím. Asi tomu nerozumím :(

Všude se přece říká, že všichni výrobci se snaží, aby kvalita, chuť a všechny další vjemy jejich whisky byly stále stejné. Když koupíte stejnou láhev jako před deseti lety, tak na vás bude čekat stejná whisky jako tehdy. (Jen vsuvka - bavíme se o plněních, která jsou prezentována např stářím - 10letá apod, stejným názvem, .. U stáčení z jediného sudu to samozřejmě čekat nemůžete.)
Vždyť přece znáte ty historky, že jistý pán chodil pravidelně do klubu a pravidelně pil stejnou whisky. A jednou se rozčílil, že to není whisky, kterou chtěl. Nechal si zavolat majitele klubu, spolu zkontrolovali láhev, vše vypadalo v pořádku, ovšem dotyčný stále trval na svém. I tedy majitel klubu zavolal řediteli palírny a historku mu vyprávěl. Tomu se to nezdálo a tak hledal příčinu - suroviny stejné, postup stejný, kotle stejné. Kde by se to jen mohlo stát. Až tu nejstarší zaměstnanec palírny, starý to děd si vzpomněl, že před mnoha a mnoha lety se jim stalo něco podobného. Po usilovném hledání zjistili, že starý pavouk, co bydlel za kotlem a soukal tam své sítě zemřel, jeho sítě byly potrhané a plné prachu. Sítě vyčistili a než sehnali nového pavouka, tak sami zaměstnanci tam poctivě soukali nové sítě. A vše skončilo happy-endem - opět plnili do láhví tu správnou dobrou whisky, "nepovedené" láhve vylili a pán v klubu opět spokojeně popíjí svojí oblíbenou whisky.

Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát, já jsem potkal jednu whisky a do dnešního dne ji mám rád. Když si báječnou whisky najde báječnej chlap, tak má báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celej den jen tak sedí a popíjí, že každý je z toho paf, když si báječnou whisky najde báječnej chlap.

No dobře, je v té historce pár logických chyb, třeba chybějící hodně dlouhá časová prodleva mezi vypálením a lahvováním. A také by to nevylili, ale prodali pod novým názvem s hezkou přidanou historkou.
Ale podíváme se na pár příkladů.


•  porovnání "stejných" láhví, ale z jiné doby


A na koho se dostalo?
Benriach 10letá 43%
Talisker 10letá 45,8%
Lagavulin 16letá 43%
Ben Nevis 10letá 46%
Laphroaig 10letá 40%
Isle of Jura 10letá
Ardbeg 10letá 46%
Glenfarclas 10letá 40%
Dalmore 12letá 40%
Laphroaig 10letá 40% (znovu)
Laphroaig Quarter Cask 48%
Tullamore Dew 40%
Jameson 40%
Blair Athol 12letá Flora & Fauna 43%
Springbank 15letá 46%
Johnnie Walker Black Label
Gold Cock Peated 49,2%
Glengoyne 10letá
Old Pulteney 12letá
Oban 14letá 43%
Springbank 15letá 46%
Ardbeg 10letá 46%

Najdete je níže.
Další ještě čekají na svojí příležitost se projevit.

Zdeněk CZ se také občas věnuje porovnání a jeho postřehy najdete níže v pravé části této stránky.

Které porovnával?
Speyburn 10letá 40%
Glen Grant 10letá

Úvodem

Porovnávání whisky mezi sebou je dost ošemetná věc. Ať různých značek nebo stejných značek stejného stáří, kterému se věnuje tato stránka. Porovnáváním se u ní snažíte hledat nějaké vlastnosti, které ani nemá a to jen proto, že je má ta druhá. A tak se stane, že v porovnání ta whisky propadne, protože je jiná než ta druhá - oblínená. A když si dám tu první samostatně, tak se mi taky líbí. Jen je prostě jiná. A to samé se lehce stane jak mezi různými značkami, tak i stejnými z různé doby. Nezapomeňte na to, až budete číst dále nebo sami porovnávat.

A proč to tak je?

Tak to nevím. Někdy asi záměr a někdy by to výrobci asi rádi věděli taky.

V některých případech je to o tom, že předchozí produkce nebyla zrovna dobrá a po změně majitele či některého z lidí, kteří mají výrazný vliv na kvalitu vyráběné whisky, došlo ke změnám. Většinou to provázela i změna etikety a prezentace whisky, protože bylo třeba vyrobit nový mediální obraz značky. Tady je to jasné, jenže to má i svůj háček. Když se podíváte do knížek nebo tady na WOL, tak najdete recenzi 10leté whisky EFGH, ale už nevíte, ze kdy ta recenze je a z kterého roku je plnění, které hodnotí. Bohatě stačí, že každý máme jiné chutě, ale také každý můžeme mluvit o zcela jiné láhvi. Byť tady je ta změna kvality pochopitelná, protože se jí snažili zvednout.

A pak tu máte dvě zcela stejné láhve nebo s jinou etiketou, ale prezentované jako stejné a máte pocit, že je každá jiná. Různě se pak dočtete, že to plnění před 15 lety bylo lepší. Jo, když jsem byl mladší, tak tráva byla zelenější, sněhu bylo více, holky jsem balil mladší, rohlíčky byly vypečenější, mléko mlékovatější, kilometr kratší a tak vůbec. Jenže až na ty holky, kde to je pravda, protože kdybych se dneska zajímal o stejně staré holky jako v patnácti, tak bych mohl mít problém se zákonem a hlavně bych je ani nezajímal já. To ostatní jsou pouze zidealizované vzpomínky.
Je tomu tak ale i u whisky?

Začnu tím jednodušším vysvětlením. Základní surovinou pro výrobu whisky je ječmen. To je takové obilí, co roste na poli, nahoře má taková zrníčka a čím víc zrníček z toho pole odvezu, tím mám víc suroviny pro výrobu. Takže vedle vhodnosti pro výrobu whisky je pro mne také podstatný výnos z hektaru. Protože ale nechci péct chleba, musím z těch zrníček dostat alkohol, takže potřebuji ječmen s největší výtěžností alkoholu. A to už je jednoduchá matematika. Když budu vyrábět draho, musím prodávat draho, když budu vyrábět levněji, můžu prodávat levněji a více vydělat. A tak se odrůdy ječmene používané pro výrobu whisky mění. A když se mi mění vstupní suroviny, tak se mi možná i změní výsledný produkt. Ať to přiznám nebo ne, ať to popírám nebo ne.
K odrůdám použiji dva přehledy z nidanovi prezentace o ječmenu. Ukázka, jak se měnilo zastoupení jednolivých odrůd ječmene a i proč tomu tak bylo.

A ve stejném duchu se můžeme bavit o sudech, kvalitě sudů, ale také o sherry sudech až třeba k Paxarettu. Tady bych se ale dostal na moc tenký led, takže tím chci jen říct, že je víceméně nemožné mít všechny suroviny a další součásti výroby stále zcela stejné. Také z toho důvodu je například 10letá smíchána z více různých whisky stejné palírny a nejmladší, kterou lze použít, musí být 10letá.

K sherry sudům vyšel článek na Poznej whisky:

To vše má svoji logiku, ostatně o Macallanu z dob ječmene Golden Promise kolují legendy a vliv sudů na whisky známe dnes také.

A třeba další celkem logická úvaha, jen ji nikdo nahlas nepřizná. Dříve byla produkce single malt whisky v láhvích menší, než je dnes. A tak nebyl problém vybírat ty "lepší" sudy, ze kterých se stočí single malt whisky, co půjde na trh. Ostatní půjde do blendů. A jako u každého výběru si to seřadíte od nejlepšího k horším a čím víc kusů musíte vybrat, tím hlouběji se dostáváte. Před rokem 1980 šlo do single malt cca 1% vyrobené whisky, zatímco dnes se mluví o více než 15%.
A ostatně whisky je produkt pro lidi a ti mají různé chutě. Buď musím být natolik zajímavý, že prodám, i když jsem jiný než je většinová preference a nebo se té většinové preferenci musím trochu přiblížit.

Jenže u některých recenzí těžko poznáte ze které jsou doby a pravidelně to podněcuje diskuse o tom, jak se whisky změnila.
V základu to není tak těžké ověřit, potřebujeme dvě neotevřené láhve stejné značky, jednu lahvovanou nedávno, druhou lahvovanou například před 15 lety a s tím, že obě koupíme hned poté, co se dostanou na trh. Pro první zajdeme do slušného obchodu hned (nebo objednáme z internetu), pro druhou se pomocí stroje času vrátíme o 15 let zpátky a zajdem do krámu. Jednoduché a prosté, má to jen malou drobnou chybku, nemáme stroj času.

Tak tedy použijeme neotevřenou láhev, co se na ní tady 15 let práší v baru. Ale porovnáváme opravdu stejnou whisky? Je dáno, že whisky zraje pouze v sudu a jakmile sud opustí, tak končí doba zrání, která se počítá do jejího stáří. I kdyby ležela ještě rok v nerezovém tanku. A v láhvi také nezraje. Tolik říká zákon. (Byť známe oblíbené - Mám doma už 12 let 12letou whisky, takže už je 24letá. Kolik za ní dostanu?) Ale co když whisky ten zákon ignoruje a v té uzavřené láhvi se mění (a co pak, když ta láhev byla otevřená a bylo malinko upito)? Když nám whisky reaguje ve sklenici se vzduchem, s kapkou vody velmi znatelně, jak víme, že v té láhvi neprobíhá nějaká další malá vzájemná mikroreakce. Co když dnes koupenou whisky nechám taky 15 let stát v polici? Třeba bude pak lepší, než je dnes, třeba horší a třeba úplně stejná. Jenže, když připustíme, že bude stejná, proč je whisky lahvovaná před 15 lety lepší/jiná? Jenže připouštět můžeme co chceme, ověřit to nejde. Můžeme pouze spekulovat o vlivu surovin a sudů (viz výše), o vlivu času, o vlivu vzájemného působení jednotlivých složek.
To mě zaujalo. Klasická single malt whisky (zvláště velká produkce) se vyrábí smícháním single malt whisky z té palírny tak, aby výsledek byl ideálně stále stejný. I když teoreticky vypálím velké množství whisky najednou a budu mít jeden velký stejný new-make, tak ho dám do fyzicky různých sudů a i když byly sudy "stejné", tak mi z každého vyteče jiná whisky. A když to ve správném poměru pomíchám, tak budu mít ten klasický výsledek co chci. Jenže v příští várce můžu mít malinko jiný new-make, zase mi ze sudů vyteče zcela jiná whisky, v jiném správném poměru to pomíchám a opět dostanu ten klasický výsledek. Jsem zastáncem toho, že se v té láhvi může něco dít. A tady teď máme i jiné poměry v té láhvi, takže každá várka může reagovat jinak. Na druhou stranu, bude ta reakce tak velká, aby změnila obsah láhve natolik výrazně? Pak se vracíme k tomu, že některé whisky byly před pár lety lepší. Ostatně nejen u vína, ale i u whisky se mluví o dobrých ročnících. Jenže ke skutečnému porovnání nám opět chybí stroj času. Koupit dnes 2 láhve, jednu tu nechat čekat 15 let a druhou strojem dopravit rovnou o 15 let dopředu, abychom mohli porovnat zcela stejný zdroj, kdy na jeden působil čas a na druhý ne.

A přišla na mě další myšlenka - zrání whisky. Jak definovat zrání? Asi jako dobu, kdy se whisky mění z vypáleného destilátu ve finální produkt. Standardně předpokládáme v sudu, ostatně podle toho se i uvádí věk whisky. A když se tedy whisky mění i v láhvi, můžeme to také nazvat zráním? Hodně lidí vám potvrdí, že u některých značek není první panák ten nejlepší. Po otevření láhve a nalití prních panáků, ubyde trochu whisky v láhvi, přibude tam trochu nového vzduchu, whisky se "odvětrá" a pak je lepší. Řekněme tedy oxidace whisky. Nedalo by se taky říct, že zraje?

Tolik zatím k otázce "stejných" whisky, ale z různé doby lahvování.

Prozatím je konec filozofování a brzy už přijde na řadu nalití si do skleničky a konečně i nějaká ta whisky.


Benriach 10letá 43%

Benriach 10letá 43%

Když budete hledat informace o desetileté whisky Benriach, tak můžete najít zcela, ale fakt hodně, rozdílné. Tohle je ten případ, kdy se opravdu od sebe liší whisky lahvovaná okolo roku 2000 a stejně stará lahvovaná v roce 2018. A bylo to i záměrem výrobce. Palírna Benriach byla založena v roce 1898 a v roce 1900 už byla zase uzavřena. Znovu otevřena byla v roce 1965 a v říjnu 2002 opět uzavřena. Od roku 2004 začala opět fungovat a to ve spojení s velmi známým jménem - Billy Walker. Název palírny změnil styl zápisu na BenRiach a asi všichni se shodnou, že kvalita produkce šla silně nahoru.
Jeden příklad, že starší nemusí být lepší. A že když čtete poznámky a recenze, tak je třeba si dát také pozor z jaké doby jsou a k whisky z jaké doby se vyjadřují. Což ovšem většinou nemáte šanci poznat.

První Benriach byl lahvován odhadem někdy v roce 200x, kód na láhvi je LL30297 a zatím jsem ho nerozklíčoval. Pochází tedy z produkce před uzavřením v roce 2002.

Benriach 10letá 43% (lahvováno cca 200x)Benriach 10letá 43% (lahvováno cca 200x): Když bych to chtěl říct hezky, tak bych řekl, že aroma je lehké, ale ono to moc nejde, takže na rovinu - je slabé. Hodně slabé a nevýrazné. Není bez vůně, to ne, ale je to celkově slabá vůně a člověk se musí snažit, aby mu došla až do nosu. Sladová sladkost, med, sladká vůně hodně voňavých květin, sladká vůně čokoládového bonbónu z bonboniery. Zní to možná hezky, ale je to tak nevýzné a slabé, že to člověka vůbec nebaví. Chuť je obilná, mouka, kvas a strašně nudná a nijaká a ještě jednou nudná. A když už té nudy vypadá až dost, tak se projeví kořenitost působící až štiplavým dojmem. Ona vlastně není až tak výrazná a štiplavá, ale po té nudě to vynikne. V dokončení trochu perníku, trocha sladkosti a zase ta kořenitost, která dlouho zůstává až přejde do lehké suchosti. To je tak nudné a nijaké, že si člověk po chvíli ani nepamatuje jestli se už napil nebo ne. Což je alespoň malé plus, že nezanechá po sobě ani pachuť.

Druhý byl lahvován 21.8.2018, takže jsou od sebe odhadem nejméně 15 let. Na láhvi je datum a kód LM11335.

Benriach 10letá 43% (lahvováno 21.8.2018, LM11335)Benriach 10letá 43% (lahvováno 21.8.2018, LM11335): Aroma je sladké, med, droždí, vánoční pečivo, příjemné. V pozadí se tam pak objevuje čerstvé dřevo sudu a záblesky pomerančové kůry. Stalo se z toho příjemně čuchatelné aroma v porovnání s tím, jak jsem ji hodnotil před rokem. Skoro bych řekl, že jí odvětrání a kus upité láhve docela pomohl. Chuť je taková řídká, prázdná s lehkou sladkostí, která při dalších doušcích (ovšem možná to není dalším douškem, ale časovým odstupem od nalití a prvního napití ze skleničky) působí čím dál tím výrazněji, až bych řekl sladká. Ale furt pod tím řídká až naředěná. Není to ale taková nuda a beznaděj, jako ve starší verzi. V závěru chuti přijde ořechová hořkost. Dokončení se nese v duchu té hořkosti, dřeva a přechází do suchosti. Oproti minulému ochutnávání mi přišla pitelnější, takové nenáročné bezmyšlenkové popíjení, když si u toho člověk povídá. Je to takové lehké, nenáročné pití.


Talisker 10letá 45,8%

Talisker 10letá 45,8% (2000 - 2012 - 2019)

Tentokrát jsou tu dokonce 3 láhve a vše je 10letý Talisker. Starší etiketa je jiná, ale v základu by se mělo jednat o stejnou whisky. Když to vezmeme zleva, tak první byla lahována v roce 2000 (kód na láhvi je L15N00004963) a má ještě starší etiketu. Prostřední s již aktuální etiketou byla lahvována v roce 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000) a zcela vpravo byla lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007). Ani startovní podmínky nejsou stejné, první dvě jsou již načaté, třetí je zatím nenačatá a u každé proběhla od lahvování jiná doba. První dva jsem již jednou porovnával, ale rozhodl jsem se udělat to znovu a přidat tam třetího, i mezi druhým a třetím je rozdíl už pár let: 2000 - 2012 - 2019.

Starší mají přednost - lahvována 2000 (kód na láhvi je L15N00004963).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2000, L15N00004963)Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2000, L15N00004963): Použil jsem svoje poznámky z roku 2019 a shodnul se s nimi. Aroma je hned na první dojem výrazné a silné. Hořící rašelina, kouř, sladká hořká čokoláda, ovoce ovoněné kouřem. Přivonět musíte opatrně nebo vám vlna lávy prolétne celým nosem a čichové buňky se začnou blaženě a opile usmívat. S trochou opatrnosti cídíte, že aroma je vlastně relativně jemné (teda dle možností na tu sílu a složení) a příjemné. Chuť začíná sladkou vlnou, cítíte rašelinu, kouř, trochu spáleného ovoce, trochu nevýrazné štiplavosti. Zažíváte určité zklamání. Vůně na vás udělala dojem, nástup chuti byl velký, ale pak jakoby se najednou ztratila, znevýrazněla, zobyčejnila. A tak ji rezignovaně polknete. A teď to přijde. Poprvé je to šok, kdy nevěříte vlastním dojmům, to se vám asi jen zdálo, mozek jen přehrál vaši představu. Ale při druhém doušku je to tu znovu. Najednou vám hrdlem protéká žhavá láva, ze které se uvolňují další chutě - rašelina, kouř, ovoce a sladkost. Uvoňují se ale již uvnitř a tak je vnímáte zcela jinak. Jak kdyby jste uprostřed těla měli dlaší chuťové buňky. A láva ve vašem těle stále vře a hřeje. Dokončení (to vlastně celou dobu od toho polknutí popisuji) je dlouhé, hodně dlouhé a hřejivé. Po ne moc výrazné chuti také překvapivé. Tak dlouhé, že i když se těšíte na další doušek, tak ho oddalujete, abyste do dokončení nechali co nejdéle doznít, tohle si nechcete zbytečně zkrátit. Tohle je ten Talisker, kde se psalo o tekoucí lávě.

Z druhé je už celkem upito a tak jsem zvědavý jak si bude stát vůči obou dvoum, lahvována 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2012, L23 7CM000)Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2012, L23 7CM000): Tady se už bude více porovnávat. Aroma je také silné a bohaté, ovšem chybí mu určitá hutnost a mohutnost, co měla starší verze. Oproti starší verzi je jemnější. Jinak splňuje rašelinový dým, přidává ovšem nepřehlédnutelnou jódovost nemocnice. Nakyslé a ovocné tóny. Jak to porovnávám, tak určitou nakyslost citím i v té staré, kde jsem ji předtím díky výrazné hořící rašelině přehlédl/přečuchl. Tohle také není špatné, to první bylo silnější, hutnější a působilo mohutnějším dojmem. Úvodní sladkost chuti je velmi krátká a následuje rašelinový výbuch v puse. Jako fakt se mi to líbí, tohle mi u té starší chybělo. V roce 2019 jsem k ní napsal: Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí. Je to trochu posunuté. Obě jsou dobré, obě jsou skvělé, ale každá je jiná.

Třetí je ještě neotevřená se stejnou etiketou jako druhá, lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 3.1.2019, L9003CM007)Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 3.1.2019, L9003CM007): V aroma je velmi podobná dvojce. V prvním dojmu bych řekl stejná, jenže intenzívnější. Je to také první panák z nově otevřené láhve. Je tam podstatně výraznější ta nakyslost s ovocem. Po chvíli se dostává ke slovu i ta nemocnice s rašelinou, přidá se i sladké lehce spálené ovoce (jablka opékaná na ohni). Chuťově souhlasím s dvojkou - Úvodní sladkost chuti je velmi krátká. Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí (v porovnání s cca 20 let starším plněním).
Talisker 10letá 45,8% (2000 - 2012 - 2019)

A výsledek porovnávání?
Rozdíl mezi dvojkou (2012) a trojkou (2019) je malý a může být dán tím, že dvojka je v poloprázdné láhvi, kdežto trojka byl první panák z nově otevřené láhve (nechce se mi načínat další láhev, abych porovnal rozdíl čerstvě otevřené láhve z roku 2019 a 2013). Alespoň z mého pohledu dvojka za tu dobu neutrpěla výrazné škody, stále je dobře pitelná. Větší znalci by v tom se mnou asi nesouhlasili a těch "škod" by tam našli více. Obsah láhve se už dostal pod polovinu a tak je určena k brzkémi dopití (stejně tu teď stojí připravená nová).
Co se týče dojmu, tak by to vyhrála první. Sice jsem u ní měl určité zklamání v úvodu, ale dokončení to zcela vynahradilo. (Napadlo mne jedno přirovnání, ale zjistil jsem, že zcela stejné jsem už u ní napsal minule. Kdo chce, ať si najde.) Kdybych neměl s čím porovnávat, tak bych s aktuální produkcí byl také spokojen. Je jiná, ale také dobrá.
Čím je daný ten rozdíl? Tady bych se asi nejvíce přikláněl ke změně vstupních surovin - ječmen pro slad a možná i sudy při zrání. Ale to už jsou jen moje domněnky.

Další porovnání Talisker 10letá 45,8% (19.11.2021):
(lahvováno 3.1.2019, L9003CM007 a lahvováno 26.5.2021, L1147CM001)

Talisker 10letá 45,8%Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 3.1.2019, L9003CM007):
Krásně intenzívní aroma, zkloubená nakyslost a ovocnost, zemitá rašelina, na ohni opékané ovoce, sladce spálená jablka. Na jednu stranu silně intenzívní aroma, které si upoutá hned zaslouženou pozornost a na druhé straně jemně pohladí. V chuti úvodní sladkost, pak krásně rašelinně vybuchne, rašelinná láva (tak žádný velký proud to není, domy to nestrhává, ale tekoucí potůček lávy to furt je) protéká pomalu dolů, ovocnost, sladká rašelina a zemitost umocňuje zážitek. Dokončení dlouhé, hřejivé, ovocná rašelina.

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 26.5.2021, L1147CM001):
Aroma je výrazné s nádechem ovocné rašeliny, ovšem méně hluboké, než bych čekal. Takové rozlítané. Pak se zvýrazní ovocná sladkost opečených jablek a kouře rašeliny. Aroma se trochu uklidní a zhutne, ale žádná hutnost, co by se dala kousat. Příjemně čuchatelné. V chuti ovocná sladkost s výraznou rašelinou, příjemně se to pije, ale chybí tomu větší hloubka. Tou výraznou ovocnou rašelinou jako by snažila zakrýt to co někdo pod tím ukradl. Tam prostě chybí tělo. V dokončení rašelinná lehká kořenitost se sladkostí ovoce.

Nová etiketa Taliskeru desítky se mi nelíbí. Láhev se dá otočit a zezadu zůstala stejná, zadek má furt pěknej. Vlastně ten vzhled není až tak podstatný, záleží přece na tom, co je uvnitř. (Neříkaj tohle hlavně ošklivý holky?) Jenže tady je to uvnitř horší, než jak si to pamatujeme. Více cool etiketa, více cool obsah. Jenže obsah nemá být cool, má být dobrý. Nedá se říct, že je to špatný, ale nesmí se to porovnávat s lepším. Tohle je taková cool holka, ono to vypadá hezky, ono to vypadá hravě a ono to flirtuje, ale nakonec si ji ani nepohladíte a nenápadně se večer vytratí. Porovnával jsem ji s plněním lahvovaným 2019, což byla taková hezká dračice střídající vlny něžnosti a dračice. Vedle ní je ta nová prostě jen obyčejná buchta, kvůli které se ani nebudu snažit zatáhnout břicho a pokoušet se ukázat, že jsem strašně vtipnej a navíc chytrej. A i ta dračice stojí trochu stranou při vzpomínce na plnění z 2000, která si zprvu vypadala obyčejně, ale pak mě málem znásilnila. Nakonec to znásilnění nebylo, já se nechal dobrovolně a aktivně spolupracoval.

Nakonec mě místo ódy na tělo té nové napadla spíše písnička, vlastně jen slova, hudební náboj a sílu té písničky nemá:
Brutální soulad politických stran, v ulicích teror, šílenej kravál, Talisker jde zas dolů
To se svět se posral, to svět se asi posral


Lagavulin 16letá 43%

Lagavulin 16letá 43% (2001 a 2019)

O šestnáctileté whisky Lagavulin se také říká, že se změnila. Porovnával jsem ho nedávno a tak použiji původní poznámky. U značky je najdete i včetně přirovnání, které jsem sem nedával.

První byla lahvována v roce 2001 (kód na láhvi je L15P830573).

Lagavulin 16letá 43% (2001 - L15P830573)Lagavulin 16letá 43% (2001 - L15P830573): Výrazné aroma, ale nepraští. Hned po nalití se na mne vyvalila vlna rašeliny a kouře, jak bylo aroma vytlačováno ze skleničky nalévanou whisky. Očekával jsem, že až přičichnu, tak dostanu jednu do nosu. Ale to se nekonalo. Velmi příjemně mě přivítal sladký kouř s vůní uzeného masa. Sladké ovocno-sherry tóny, doplněné kombinací suchého studeného kouře a krásně vyuzeného masa. Evokuje mi to táborák či posezení u krbu. Pak se vrátí opět ty sladké tóny, čerstvé dřevo, zemitost a suchá rašelina. Úplně se v té vůni rochním. Hledám na láhvi, zda není zakázáno to používat jako pánský parfém. Těším se na ochutnání, ale nechce se mi opouštět to očichávání. Kouřová večerní chvilka poezie. Chuť se nese v duchu kouře, ten kouř, co dávala přivonět, má také v tekuté podobě. Chuť je velmi plná, všeobjímající kouř, který se převaluje na jazyku. Chuť kouře i když je dominantní, tak díky své charakterističnosti stále nechává dost prostoru i dalším chutím. Sladkost rašeliny, střídající se s příjemnou slaností, lehké ovocné tóny a lehká pálivost, protože není kouře bez ohně. Poezie pokračuje, udivuje sladěnost chutí, protože kdybych to jen četl, tak bych nevěřil, že dohromady to může být takhle skvělý. Dokončení bohaté a dlouhé korespondující s chutí, kdy cítíte, jak kouř pomalu odchází a zůstává dlouhá sladko-slaná chuť.

Tohle je whisková poezie, jedna z dokonalostí whisky světa. Je to skvělé, ale současně je to dosažitelné. K čemu skvělá věc, která by byla dosažitelná pouze pro někoho. A protože tisíc lidí tisíc chutí, tak existují i další dosažitelné dokonalé a takhle mezi ně nezpochybnitelně patří.

Druhá byla lahvována v roce 2019 (lahvováno 4.9.2019, kód na láhvi je L9247CM007).

Lagavulin 16letá 43% (2019 - 4.9.2019 - L9247CM007)Lagavulin 16letá 43% (2019 - 4.9.2019 - L9247CM007): Čersté kouřovo-rašelinné aroma. V prvním dojmu uvolnilo ten kouř, který se vznášel na čerstvě nalitou skleničkou, následně dominuje ta rašelina, ke které se přidává jód. Každá s vůní dominuje pouze chvíli, při svém nástupu a uvolňuje místo dalším a dalším. První již odvanuly a nyní jsou vystřídány ovocnou a výraznou vinnou a to vše podbarvené sladkostí, kterou právě přebila sůl, která je doplňována vrátivším se kouřem. Aroma je celkem jemné, nijak nepraští do nosu a dobře se vychutnává. Je bohaté a své tóny uvolňuje postupně, je to takový aroma koncert. Chuť se prvotně nese v duchu sladkosti, medové sladkosti, až zbytečně výrazné a trochu ploché. Naštěstí po chvíli se probudí a ukáží další chutě, kdy největší část pro sebe si bere kouř, který vše zahalí, dá vyniknout sladké rašelině s medem a vosku. Chuť je plná, olejnatá a krásně se postupně táhne a rozlévá dál do krku, hřejivá. Dokončení se nese v duchu toho vosku, který jako by po cestě zasychal a zůstával, kouře, který se na tím vším vznáší, sladké rašeliny a slanosti. Je dlouhé.

Celkově je to hodně dobrá whisky, krásně provedený koncert vůní a chutí, ale "něco" mu chybí. Užiju si chvíli popíjení, vychutnám si ji, jsem spokojený a uspokojený, ale chvíli po té je to bez vzpomínek. Prostě si ji nevybavím a přitom to není nudná a nezajímavá whisky. Zůstává dobrý dojem ze skvělé whisky, ale nedokázal bych ji zpětně popsat. Je to dojem z dobrého celkového zážitku, který ale neumíte vyprávět, jen víte, že byl fakt dobrý. Jako by byla určená, jen pro tu chvíli vychutnávání, pro ten přítomný okamžik.

Lagavulin 16letá 43% (2001 a 2019)

A porovnání 16letých Lagavulinů?
Mám tu dvě sklenky a v obou je nalitý 16letý Lagavulin. Když ten první šel v roce 2001 do láhví, tak ten druhý ještě nebyl ani na světě, ten šel do láhví až v roce 2019 (destilace tedy vychází cca na rok 2003). Oba jsou 16leté, láhve i etikety stejné a nejvíce mne zajímá, zda i whisky jsou stejné. Samozřejmě, že to porovnání není úplně odpovídající, protože ten první v té láhvi strávil už 19 let, ale jiné láhve k porovnání nemám a časem cestovat neumím, abych mohl porovnat tehdy čerstvě koupený Lagavulin s novým čerstvě koupeným Lagavulinem v dnešní době.

Aroma toho staršího je intenzivnější, znatelně kouřové, hustý dlouho trvající kouř, s vůní uzeného masa, ovocné a sherry tóny, bohaté, držící. Z aroma mladšího kouř velmi rychle utekl a dominantní se stala sladká rašelina, pokračující do ovocnosti a vína (myšleno víno k pití), v závěru se kouř se sladkou rašelinou vrací, ale chybí mu určitá intenzívnost, hutnost a velikost. Obě voní dobře, ale každá jinak. Ve vůni mi ta mladší připadá, jako by ještě potřebovala dozrát, jako by měla sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Chvili tu obě stojí, než to napíšu. Starší si stále drží nádech kouře se sladkou rašelinou, mladší je nyní hlavně o sladké rašelině doplněné slaností. Ve vůni zcela jistě vyhrála ta starší.
Chuť té starší se nese hodně v režii kouře, rašeliny, trochu sladkosti, slanosti, ovocnosti, lehké pálivosti, zajímavá bohatá, ukazující co vše dokáže a své rozmanitosti a přednosti. Mladší má výrazný sladce medový nástup, trochu do vosku a až pak se objeví kouř se sladkou rašelinou. Oproti starší je méně výraznější, méně bohatší, méně rozmanitější, je taková uhlazenější, ale chybí jí určitý charakter. Opět jakoby ještě potřebovala dozrát i v chuti je to stejné jako v aroma - sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Není špatná, ale nenašel bych ní to, proč se o 16letém Lagavulinu mluvilo jako o absolutně skvělé whisky, proč mu Michael Jackson dal 95 bodů. Prostě je jiná a bohužel horší. Vedle sebe to vynikne opravdu výrazně a pokud to ochutnává člověk s dobrou pamětí, tak to musí poznat také. Ostatní asi rozdíl přičítají špatné paměti, protože přece tehdy tráva byla zelenější, sníh bělejší, whisky lepší nebo si to alespoň tak nějak pamatujeme a zkreslujeme.


Ben Nevis 10letá 46%

Ben Nevis 10letá 46%

Na FB brněnského Whisky Shopu okomentovali rozdíl mezi starším a novým stáčení desetileté whisky Ben Nevis. Osobně jsem bohužel neměl možnost to porovnat.

Dnes jsme proti sobě postavili starší a nové stáčení legendárního Ben Nevis 10YO. První ohlasy byly rozporuplné, a proto jsme byli velmi zvědaví. Čekali jsme dlouho a čekali jsme hodně...
Náš verdikt: Pokud jste příznivci Ben Nevisu tak, jak ho znáte z dřívějška, a hledáte láhev vhodnou na popíjení v karanténě při ztrátě čichu a chuti, nebudete zklamáni.
To, co jsme měli na tomto Ben Nevisu tak rádi, se v novém stáčení vytratilo a nám se bude hodně stýskat. I tak doufáme, že si najde své příznivce.

Na Netharově fóru podobně komentoval J.K.Ch:

Staré versus nové plnění, dostatečné množství na srovnání láhev staré vs. 1dl nové.

2017:
Aroma: Meruňková marmeláda, sherry, vanilka koření, lipo, pomeranče, doutník, kov, hubba bubba.
Chuť: Koření, ovoce, měď a med. Hřejivé příjemné sladké tóny. Ale zároveň svěží a trochu travnatá.
Dozvuk: Dozvuk je plný starého sherry až balzamikového octa a vlašských ořechů. Dřevo koření a kovové tóny. Asi nejsilnější stránka této whisky.
Shrnutí: Plná, vrstevnatá whisky. Opravu hodně mě baví a je škoda, že nové plnění nedosahuje kvalit toho starého.

2019:
Aroma: Sherry je trošku do kysela, margarín, vlašské ořechy, a drsnější alkohol, med a štěrk a přezrálé broskve.
Chuť: Svěžejší trochu méně sladké a ostřejší. Nektarinky a lékořice. Slad a med. Bylinky.
Dozvuk: Káva vanilka a trochu dřeva a koření.
Shrnutí: Příjemná pitelná whisky, ale není to ta pecka, jakou bylo staré plnění. Je vrstevnatá, ale méně komplexní a chybí ji to staré sherry až balzamikový ocet. Tady to na nákup láhve nevidím. Ale zas dostat ji tak se zlobit nebudu.


Laphroaig 10letá 40%

Laphroaig 10letá 40% (200x a 2019)

Čekají mě tu dvě láhve desetileté whisky Laphroaig, první má bottle kód LS84003 a lahvování odhaduji na 200x, možná tak okolo 2002, druhá má kód L93 38 981, což by mohl být rok 2019 a 338.den v roce, tedy 4.12., kupovaná byla v říjnu 2020. Myslím si, že minimálně 15 let je dělí.

Tak první, odhadem lahvovaná okolo roku 2002, kód LS84003.

Laphroaig 10letá 40% (200x)Laphroaig 10letá 40% (200x): Po nalití do skleničky krásně zavoní a hned je jasné, co ve sklenici je. Vzduchem se nese intenzívní rašelino-kouřová dezinfekce. Tohle je její poznávací znamení, ale chce to vůně hledat dále a pak tam i cítím sladkost jablek mísenou s kouřem, sladká v ohni opečená jablka, pak se přidá i slanost moře a mořských řas. Občas i vanilkové tóny. V chuti je jednodušší, ale taková správně přímočaře prostá. Úvod je oproti očekávání z aroma velmi mírný, sladová sladkost, až skoro do medové, následované kouřovostí, trochou štiplavé pepřivosti a do dokončení přejde přes lehkou spáleninu a dehet. Dokončení je celkem dlouhé, příjemně doznívá, co bylo v aroma, rašelina s kouřem, dezinfekční pocit nemocnice, sladkost mísící se se slaností.
Trochu tápu, zda ve vzpomínkách je intenzivnější, bohatší a ztratila v láhvi časem nebo zda je ve vzpomínkách intenzívnější, bohatší jen proto, že to byla první takhle kouřovo-rašelinná whisky.

Druhá, koupená v říjnu 2020 a podle kódu L93 38 981, odhaduji lahvování na 4.12.2019.

Laphroaig 10letá 40% (2019)Laphroaig 10letá 40% (2019): Po nalití do sklenky aroma nemocnice-dezinfekce tvrdě dominuje. Po chvíli vydýchání se ještě přidá hutná rašelina a spíše v pozadí kouř. Aroma je dost jednoduché, jednostranné a nijak moc zajímavé, aby stálo za dlouhé zkoumání. První dojem z chuti je řídkost, která ovšem dlouho přetrvává, trochu se v ní objevuje rašelina a až po chvíli dorazí lehká kouřová nemocnice, ale taková povrchní. Dali by se tam hledat některé další slabé chutě, ale ani se mi nechce. Dokončení je stejně řídké jako chuť a tak i rychle vymizí.
Tahle láhev pro mne byla zklamáním, chutnalo to jako něco, co dozrávalo ve vyjetých sudech po Laphroaigu a místo ve skladišti to bylo v nemocnici, aby to chytlo tu vůni. Určitou roli v tom zklamání hraje i fakt, že byla ochutnávána v rámci porovnávání se starším plněním.

A jejich porovnání? Hodně smutné. Kdybych to ochutnával úplně naslepo a nevěděl co, tak ten první tipnu na jasný Laphroaig, to druhé buď na lehkou italskou verzi, tak 5letou nebo něco, co dozrávalo ve vyjetých sudech po Laphroaigu. Kdybych naslepo věděl, co to je, ale nevěděl, který je který, tak bych ten druhý prohlásil za jasnou ukázku toho, jak se některá whisky po letech v láhvi zničí, ztratí aroma, vůni, charakter, prostě ze z ní stane nudný alkohol. Ani o té starší si nemyslím, že je to extra bohatá záležitost, ale na základní desítku je to (bylo) dost dobré.
Jsem se u toho zklamání furt nevzpamatoval. Tohle mi fakt rozhodilo večer. Tajně jsem doufal, že budou stejné, byl jsem smířený, že budou jiné, ale tohle jsem nečekal. Fakt je to tak hrozné v porovnání se starou produkcí? Přišlo mi to řídké, odfláklé. Se divím, že se nikdo neozval, jak jsem mohl v Laphroaigu najít tolik věcí, když on v tom novém, to fakt nevidí. Nebo je to jen můj pocit?
Skoro přemýšlím jestli se mi chce porovnávat dále nebo jen postupně dopíjet starší whisky, co mám doma.

Laphroaig 10letá 40% (200x a 2019)


Isle of Jura 10letá

Isle of Jura 10letá 43% (dostal jsem cca 1996)Jura 10letá 40% (2019 - L9310 5:28)

Desetiletou whisky Isle of Jura jsem dostal odhaduji v roce 1996 a určitě to byla jedna z mých prvních single malt whisky, možná i první. Palírna se stále jmenuje Isle of Jura, ale název jejich whisky zkrátili na Jura. Stejně ovšem bývá občas dále někde označována jako Isle of Jura a tak jsem si řekl, že je také zařadím do porovnání. Druhým důvodem bylo, že mi ta stará Jura nikdy moc nejela. Na jednu stranu v sobě měla nezvyklé tóny, které mi jako začátečníkovi dělaly problémy jak v chuti, tak v pojmenování a úplně se mi netrefily do noty, na druhou stranu mě občas lákalo ji zkusit a zda se mi ji podaří lépe rozklíčovat. Mezi mé oblíbené nidky nepatřila. Proč tu tedy je? Řekl jsem si, že je to správný důvod jí dát po tolika letech opět šanci. Přecejen mě přivedla do světa whisky.

Tu první jsem dostal odhadem v roce 1996, takže už je to hodně dávno. Láhev byla v mezičase "zaarchivována" (obsah přelit do menší), ale nevím nakolik už to bylo těsně před dvanáctou nebo až po dvanácté. A tak k ní budu trochu schovívavý a pomůžu si případně svými staršími poznámkami.

Isle of Jura 10letá 43% (dostal jsem cca 1996)Isle of Jura 10letá 43% (dostal jsem cca 1996): V aroma je zatuchlý les, zemitost, trocha slanosti, závan hnijícího ovoce, mořské řasy už nějakou chvíli vyvržené na pláži. Po chvíli vydýchání se mi tam objevuje čerstvé dřevo, vosk a "něco", co jsem za těch pár let stále nedokázal pojmenovat. Chuť zprvu jemná, krémovitá, není hustá, ale líně se převaluje na jazyku. Smetanovost, sladová sladkost, obilí. Ale furt je to takový nijaký, teoreticky to zní dobře, ale prakticky jako by to nesedlo dohromady. Slané tóny mořských řas. A furt se tam motá to "něco". Do dokončení se přenesou ty slané tóny, trocha štiplavosti a v závěru pak i ta smetanovost, obilnost a sladová sladkost. Ale jako celek mi nic neříká a nepamatuju si, že by se mi někdy trefila do nálady.

Druhá byla koupená v říjnu 2020 a podle kódu L9310 5:28, odhaduji lahvování na 6.11.2019. Podle popisu dozrávala v sudech po sherry.

Jura 10letá 40% (2019 - L9310 5:28)Jura 10letá 40% (2019 - L9310 5:28): V aroma je hodně znát ten vliv sherry sudů. Dostalo určitou plnost, ovocnost do pomerančů, sladkost bonbonů z hořké čokolády. Voní to docela příjemně, až to trochu převoňuje tu whisky, co by měla být pod tím. První dojem z chuti je takový plochý. Aroma přepakalněné a naředěné. Nudí mě. Nemám náladu se s ní dále zabývat. Připadá mi to, jako by zkusili prázdnou whisky zachránit v čerstvých sherry sudech. Jako postupně se to vypít dá, když člověk nebude moc řešit co pije. A nebo nabídnout návštěvám, těm by to možná mohlo i chutnat.

Tak asi skoro nerozhodně a vede ta první (starší). Ta nová je plochá, prázdná a vypadá, jako by zachraňovali v čerstvých sherry sudech co se dá. Nedoporučil bych ji kupovat. Tu starší bych taky nedoporučil, nesedli jsme si, ale bylo na ní něco zajímavého. Něco, o čem jsem se nemohl rozhodnout, zda mi to líbí nebo ne, měla určitou přitažlivost.


Ardbeg 10letá 46%

Ardbeg 10letá 46% (2002 a 2018)

A čeká tu další základní 10letá kouřovka. Tentokrát Ardbeg. První má bottle kód L22624ML21 a lahvována by měla podle toho být 19.9.2002, druhá byla kupována v říjnu 2020, kód má L70131 a také uvedené datum lahvování 12.7.2018. Takže je dělí skoro 16 let.

První je lahvovaná 19.9.2002 s kódem L22624ML21 je už samozřejmě otevřená, ale stále z větší části plná.

Ardbeg 10letá 46% (L22624ML21 - 19.9.2002)Ardbeg 10letá 46% (L22624ML21 - 19.9.2002): Bohaté a výrazné aroma, sladký kouř rašeliny, mísí se se slaností a ovocem. Chvílema ostrost alkoholu. V chuti nejdříve sladký nástup, následovaný kouřem, nakouřenou rašelinou, sladkostí ovoce jablka a hrušky, vanilkové tóny, v závěru chuti se přidá trocha pepřovistosti, slanosti a kyselosti. V dokončení doznívá rašelina s kouřem, sladkost se slaností a přidá se mentolový bonbón. Už v základu je to skvělá whisky. Dá se v ní celkem příjemně hledat, ale je lepší si jí užívat jako celek, vychutnávat si ji.

Druhá je lahvovaná 12.7.2018 s kódem L70131, kupována byla v říjnu 2020 a zatím nebyla otevřená.

Ardbeg 10letá 46% (L70131 - 12.7.2018)Ardbeg 10letá 46% (L70131 - 12.7.2018): Sladko-slanné aroma, dřevo ze staré lodě nasáklé mořskou vodou a rybinou, sladká rašelina. Celkem jemné. V chuti se nejdříve objeví ty sladké tóny, po chvíli následované slanými, dřevo sudu s nádechem kouřem z rašeliny, vanilkové tóny až zpět do sladka. Bohužel na mně působí celkem řídkým dojmem. Dokončení se nese s těmi sladkými vanilkovými tóny, hořkou čokoládou a trochou té slanosti.
Pít se to celkem dá, ale žádné užívání si, to oproti té starší desítce není. Celkem zklamání, možná i dost ovlivněné porovnáváním s jinou desítkou. Ze skvělé whisky spadla do průměru.

A zase prožívám velké zklamání. Když jsem si četl svojí recenzi staršího desetiletého Ardbegu a porovnal ji s tím aktuálním, tak si někdy říkám, že si hodně lidí musí myslet, že je opisuju ze starých knížek, protože to tam není. A ono to tam opravdu v té nové bohužel není. To by byl starý Ardbeg pro dnešní konzumenty moc drsný (podobně jak starý Laphroaig)? Nebo to už prostě neumí udělat tak dobře? Původně zajímavé porovnání se začíná zvrhávat v utrpení (hlavně psychické) a já se bojím, co mě čeká u další dvojice. Vždyť já ještě nejsem tak starej, abych tu volal, že chci zpátky dobu, kdy tráva byla zelenější, whisky lepší a byla pro chlapi, co se snaží něco vědět, něco mít hlavě, něco umět a nevadí, že se u toho umažou. A ne tu dnešní whisky, která se snaží být umírněná, jemná, aby chutnala i těm jemným chlapům u kterých je podstatný co mají na hlavě (zda je účes správně nagelovaný) a oblečení správně vyladěné a podle módy, aby chutnala všem 125 (nebo kolik jich zrovna je) pohlavím a žádné se u toho necítilo odstrčené. Dobu, kdy se mohlo flirtovat, dělat dvojmyslný poznámky a neříkalo se tomu obtěžování a když se to přehnalo, tak prostě jedna přilétla a bylo jasno. A žádný problém. Asi jsem prostě už moc starej.

Ardbeg 10letá 46% (2002 a 2018)


Glenfarclas 10letá 40%

Glenfarclas 10letá 40% z 90. let a současné plněníGlenfarclas 10letá 40% z 90. let a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek (Whisky&Kilt) v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako první se porovnával Glenfarclas.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v 90. letech.

Glenfarclas 10letá 40% (z 90. let)Glenfarclas 10letá 40% (z 90. let): Aroma krásně silné, robustní, plné, současně krásně zaoblené. Velká síla sherry, těžké tmavé pomeranče, ovocná, sladkost jablek, oříšky, sladkost hořké oříškové čokolády, postupně se mi tam zesiluje vůně jablečného kompotu. Robustnost a plnost má i v chuti, zaoblená, postupně v puse uvolňuje jablečné tóny, sladkost až do jablečného medu, lehké hořské čokolády s oříšky, v závěru trochu ořechové hořkosti a přidávají se krásně zralá jablka.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Glenfarclas 10letá 40% (současné plnění (2020))Glenfarclas 10letá 40% (současné plnění (2020)): Aroma je znatelně lehčí a v prvním dojmu upoutá alkoholem a dřevem, kdybych nevěděl, co to je, tak bych tipoval mladší ještě nevyzrálou whisky. Když se nechá chvíli vydýchat, tak tam mám sladkost jablečného kompotu a připadá mi tam bylinkové koření. V chuti je také lehčí, chybí jí robustnost starší verze, je tam znatelný alkohol. Je taková ještě neuhlazená, podobně jako ve vůni bych tipoval mladší whisky. Dřevo s lehkým jablečným nádechem. Celkově je spíše pro takové popíjení než pro mlsání.

V porovnání ta starší vyšla znatelně lépe, novější má podobný charakter, ale chybí jí ta robustnost. Hodně to vynikne jak jdou po sobě, bez ohledu na pořadí.


Dalmore 12letá 40%

Dalmore 12letá 40% z 90. let a současné plněníDalmore 12letá 40% z 90. let a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek (Whisky&Kilt) v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako druhý se porovnával Dalmore.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v 90. letech.

Dalmore 12letá 40% (z 90. let)Dalmore 12letá 40% (z 90. let): Aroma krásně silné a mohutné, husté, hodně výrazné sherry a jím nasáklé dřevo, sladké v alkoholu naložené a pořádně uleželé meruňky, zaoblené, veliké, ještě jsem se nenapil a mám pocit, jak když se mi v puse rozpouští velmi dobrý sherry bonbon. Chuť za aroma nezaostává, krásně mohutná, robustní, velmi příjemný nástup sherry, ucelená, jak když si vychutnáváte skvěle udělaný bonbon, který se jen lahodně rozpouští v puse a užíváte si tu jeho komplexnost. Dlouho příjemně doznívá, přidá se suchost, tmavá čokoláda přecházející v hnědou, sladkost.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Dalmore 12letá 40% (současné plnění (2020))Dalmore 12letá 40% (současné plnění (2020)): Aroma není tak silné a robustní, je silné spíše z hlediska alkoholu, chce tedy nechat trochu vydýchat. Po vydýchání se projeví jen lehké sherry, vůně nezralých jablek, dřevo. Chuť je spíše lehčí, proti starší působí až nařeději, postupně se uvolňuje sladké sherry, ovocnost, lehká hořká čokoláda, trocha rušivé dřevěné štiplavosti, která doznívá i v závěru, kde se k ní opět přidá sherry, čokoláda.

V porovnání ta starší vyšla opět znatelně lépe, novější má podobný charakter, ale chybí jí ta robustnost a mohutnost. Hodně to vynikne jak jdou po sobě, bez ohledu na pořadí. Novější je dobře pitelná, ale oproti starší jednodušší, méně výrazná a plošší.


Laphroaig 10letá 40%

Laphroaig 10letá 40% z roku 2004 a současné plněníLaphroaig 10letá 40% z roku 2004 a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek (Whisky&Kilt) v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako třetí se porovnával Laphroaig.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v roce 2004 (k 10. výročí založení Friends of Laphroaig).

Laphroaig 10letá 40% (z roku 2004)Laphroaig 10letá 40% (z roku 2004): Hned po nalití do skleničky se vzduchem nese krásná vůně hořící rašeliny, uzená vůně a dezinfekce. Prostě, to co si pamatuju a u čeho věřím, že při prohibici to zvládli vydávat za dezinfekci nebo lék. Když si přivoním, tak se krásně projeví ovocná sladkost, nad ohněm opečená jablka, že si hned vzpomenu na kdysi řečené - jak když sedíte v jablečném sadu a zapálíte ho. Když si nos zvykne na kouř a dezinfekci, tak se objeví i slané tóny moře a mořských řas. Chuť začne neočekávanou sladkostí, až sladkostí uzeného medu, následovaná kouřem a zemitostí, pak se přidá i trocha pepřovité štiplavosti. Dokončení je krásně dlouhé, začínající lehkou spáleninou a dehtem, pak přidává kouř, rašelinu a dezinfekci, jako připomenutí, co jsme cítili na začátku a v závěru se mísí uzená sladkost s mořskou slaností.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Laphroaig 10letá 40% (současné plnění (2020))Laphroaig 10letá 40% (současné plnění (2020)): Chybí mu ta úvodní vůně, která by se linula všude okolo, je třeba si přivonět až do skleničky. V aroma je více ovocné sladkosti, doplněné kouřem a v pozadí tomu sekunduje nemocnice. Opět se na konci přidává lehká slanost moře. Aroma je velmi podobné té starší verzi, ale chybí mu síla, mohutnost, kopanec do koulí přes čichové buňky, je to takové zjemnělejší, uhlazenější, pro dost lidí asi také přijatelnější. V chuti také začne sladkostí, ale ne až tak velkou, postupně se mění v uzenou sladkost, jenže působí trochu naředěným dojmem. O to překvapivější je pak výrazný nástup kouře, pořádné kouřové vlny, která sebou přinese i lehce tu rašelinu a nemocnici. S rašelinným kouřem se převalí k dokončení, kde postupně doznívá, doplněný o sladko-slané tóny.

Při online ochutnávce mi ten rozdíl přišel menší, což mě trochu překvapilo, protože podobné porovnání jsem dělal před necelým čtvrtrokem a z novější jsem byl velmi zklamán. Když jsem to teď dopisoval a přeochutnával, tak už tam ten velký rozdíl zase byl. Raději si budu vychutnávat tu první a nechám si dát tu ránu do koulí, než se nudit nad tou novější. Nemůžu říct, že se to nedá pít, ale mně celkový dojem u té současné prostě kazí vzpomínky na tu starou. Ovšem v letošním vaječňáku se ta nová fakt neztratila, kromě mě to doma nikdo jiný nepil.


Laphroaig Quarter Cask 48%

Laphroaig Quarter Cask 48% (2019 a 2005(6)?)

Po nedávném porovnávání desetiletých Laphroaig tu mám Laphroaig Quarter Cask, první je přibližně z roku 2005-6, kód má LF 105R1K 04:04, druhý má na sobě kód L9305 SB1 234/09:52 a podle něj bych předpokládal plnění 1.11.2019, kupován byl v roce 2020.

Laphroaig Quarter Cask 48% (LF 105R1K 04:04 - 2005(6)?)Laphroaig Quarter Cask 48% (LF 105R1K 04:04 - 2005(6)?): Oproti staré klasické desítce je znatelně méně mediciální. Je voňavější, do určité míry bych řekl, že i bohatší. Aroma je svěží, sladké, rozkvetlé květiny na hořícím rašeliništi, i když už né hořícím, ale spíše jen doutnajícím a obě vůně se tam krásně mísí. Sladkost ovocného kompotu. V dálce o sobě dává vědět i ta nemocnice. Příjemně čuchatelné. V chuti je určitá trpkost, ale není problém si na ni rychle zvyknout, kombinuje se sladkostí ovocného kompotu, s nádechem rašeliny a kouře a pak se ukáže výrazná slanost, se kterou to přejde do dokončení, kde doznívá i ten kouř s rašelinou, suchost na patře a postupně klesající pálivost na horním rtu. Je to celkem příjemné popíjení, na jednu stranu jí chybí ta mediciální drsnost desítky, na druhou stranu je taková popíjitelnější.
Laphroaig Quarter Cask 48% (L9305 SB1 234/09:52 - předpokládám 1.11.2019)Laphroaig Quarter Cask 48% (L9305 SB1 234/09:52 - předpokládám 1.11.2019): V aroma zpočátku štiplavá hořkost dřeva. Nechal jsem ji chvíli vydýchat, aroma výrazně zjemnilo, na Laphroaig až moc. Čerstvé dřevo, sladkost se slaností, trocha toho uzeného kouře. On tedy celé rámuje, ale moc se neprosazuje, kdybych ho tam kvůli Laphroaigu nehledal, tak bych ho možná přehlédl. Víc se začíná prosazovat sladkost ovocného kompotu, u kterého již začíná být cítit, že byl nějakou dobu rašelinném kouři a zcela v pozadí lehká nemocnice. V chuti zprvu znatelná slanost, lehčí trpkost, měnící se ovocný kompot s nádechem kouře, pak se více prosadí kouř z ohořelého dřeva a do dokončení přejde kouř společně s kořením, zakončeném střední suchostí. Nepije se to špatně, ale chybí tomu "to", proč to pít. Není co vyprávět, není na co vzpomínat.
Laphroaig Quarter Cask 48% (2019 a 2005(6)?)Laphroaig Quarter Cask 48% (2019 a 2005(6)?)

Od Quarter Casku jsem čekal trochu víc, vím, že se mi v letech 2005-6, když se objevil na trhu dost líbil. Starší verze je hravější, zábavnější, bohatší. Není to ta drsná desítka, je to příjemnější sladší popíjení, i když né pro každého. Tomu novějšímu chybí proč ho pít. U obou mi připadá, že šli dolů, stejně jako desítky, kdy ty starší měly koule, uzeno-rašelinnou-nemocniční drsnost před kterou začátečníci utíkali a říkali: na tohle ještě nemám. Jako by se chtěli zavděčit i těm začátečníkům, aby jim neutekli jinam.

Teď, když je mám vedle sebe. Starší aroma je bohatší, sladší, zábavnější, lákavější. Nové je slabé a nijaké. Staší chuť trpí na trpkost, ale i tak poskytuje variaci chutí s nepřehlédnutelnou rašelinou a kouřem. Nová má trpkosti méně, ale i méně těch variací.


Tullamore Dew 40%

Tullamore Dew 40% (plnění ze 70. let 20. století)Tullamore Dew 40% (plnění ze začátku 90. let 20. století)Tullamore Dew 40% (lahvováno 199x/2000)Tullamore Dew 40% (lahvováno 202x)

Irsko sice není moje oblíbená oblast a Tullamore Dew už vůbec moje oblíbená whiskey, ale když se na jedné ochutnávce Whisky&Kilt objevila možnost ochutnat staré plnění Tullamore Dew, tak jsem neváhal ho zkusit. A když už tu mám na stole plnění ze 70. let 20. století, tak proč ho rovnou neporovnat s plněním z přelomu tísíletí (odhahuji 199x) a rovnou k tomu přidám i aktuální plnění. Časové rozestupy mezi nimi jsou vzájemně nejmíň 20 let. Nezapomínejme, že se jedná o zcela základní whiskey.

Tullamore Dew 40% (plnění ze 70. let 20. století)Tullamore Dew 40% (plnění ze 70. let 20. století) - V aroma zprvu umělý saponátový dojem. Potřebuje trochu vydýchat, pak se to zlepší. Sice zůstává trochu lihovosti, ale přidají se citrusy, dřevo, muškátový oříšek a začíná sládnout. Není to žádná čichací bomba, ale také nic, do čeho bych odmítal strčit nos. V chuti celkem jemná, na základní whiskey působí i celkem bohatě. Lehká kořenitost, výrazné lesní ovoce, maliny, oříšky, sladkost. Dokončení v duchu chuti a pomalu doznívající. Pít se to celkem dá.
Tullamore Dew 40% (plnění ze začátku 90. let 20. století)Tullamore Dew 40% (plnění ze začátku 90. let 20. století) (přidána do porovnání až později) - První dojem je spíše saponátový, ale potřebuje se rozdýchat a čas na probrání, od lahvování uběhla dlouhá doba. Když se jí nechá chvíli čas, tak se ukáže z té lepší stránky. Svěží, jemné aroma, citrusy, lehce dřevo a náznak muškátového oříšku, postupně aroma více sládne a přidávají se obilné tóny. Takové ty irské. V chuti jemná, nekonfliktní, znatelná lehká kořenitost, lesní ovoce, oříšky, znatelné dřevo, sladkost až do lehkého medu, příjemná, se stále provázející kořenitostí, až k dokončení, kde stále zůstává, zvýrazní se dřevo a sladkost s lesním ovocem. Velmi podobná (už jen podle paměti) té verzi ze 70. let.
Tullamore Dew 40% (lahvováno 199x/2000)Tullamore Dew 40% (lahvováno 199x/2000) - V aroma opět saponát, tentokrát s citrusovou vůní a velmi jemný k vaší pokožce. Nechám ji chvíli vydýchat a dám ji ještě šanci. Čistící saponát na lihové bázi zůstává i pak, ale už je doplněný i dalšími tóny, ve spodní části tam cítím vanilku, nad ní vlhké dřevo, citrusy a trocha umělé sladkosti. Není to dobré k čuchání. V chuti bohužel nic zajímavého není. Je velmi mdlá, nudná a nevýrazná. Podobně jako vůně se nese v duchu navoněného čistícího prostředku, s trochou sladkosti, vanilky a kořenitosti. Po dokončení dlouhou zůstává chuť v puse, bohužel. Na čistící prostředek by to nechutnalo špatně, na whisky to chutná hrozně (a strašně nudně).
Tullamore Dew 40% (lahvováno 202x)Tullamore Dew 40% (lahvováno 202x) - Vůně je celkem jemná, základní, jednoduchá, ale přijatelná. Citrusy, vanilka, dřevo a jablko. Aroma je snaživě líbilé, ale nekonfliktní, odpovídající základní whiskey. Po nějaké době se tam začne rušivě projevovat lihovost, ovšem nikdo nečeká, že by k tomu někdo dlouho čuchal. Chuť lehká, ovocná, trocha vanilky a čokolády, trochu štiplavá, nudná, univerzálně nevýrazná, ale ničím rušivá, v hospodě pitelná. Celkově odpovídá tomu, k čemu je určena: k popíjení, nikoliv degustování - jak říká přísloví: za málo peněz, málo muziky.

Aktuální Tullamorka to měla těžké, šla na řadu po plnění z doby 199x/2000, které mi přišlo hrozné a jeho základě tehdy vznikl docela drsné (podle mne oprávněně) hodnocení Tullamore Dew. Sice měla šanci ukázat, že je lepší, což se po horším vždy ukazuje lépe, ovšem zase už si nese dobředu očekávané, že to bude hrozné. Takže byla spíše v nevýhodě. Ale ustála to nečekaně dobře. Aroma nejstarší bylo nejbohatší, prostřední hrozné, aktuální čuchatelné a nekonfliktní, takové, jaké bych od základní whiskey čekal. V chuti velmi podobné, opět ta nejstarší byla nejzajímavější, prostřední hrozná a aktuální jasná ukázka povedeného, nenáročného, nekonfliktního, základního, komerčního pití.


Jameson 40%

V březnu 2021 proběhla online ochutnávka na téma irské whiskey a jedním ze vzorků byl Jameson v plnění z 80.let 20.století. Celkově nebyl hodnocen úplně kladně. Od Zdenyho Kortyše z Black Stuffu jsem pak dostal možnost ochutnat jiné plnění a to Jamesona z 80. a 90. let 20.století. Přidal jsem k tomu svého z přelomu tisícíletí (199x/2000) a k porovnání ještě aktuálního z roku 2020 od Vaška Routa z Whisky&Kilt.
Samotný základní Jameson by za velkou recenzi nestál (ale na druhou stranu je třeba se podívat i na takovéto základní whiskey), ale možnost porovnat stejnou whiskey několik desítek let od sebe je zajímavá.

Jameson 40% (plnění z 80. let 20. století)Jameson 40% (plnění z 80. let 20. století)
V aroma je zachutlý smrad, zatuchlá kapusta. Když trochu odvětrá, tak to "voní" jak vegetariánská kuchyně - vařená, spařená zelenina a to ještě občas připálená. V rohu jim tam stojí provlhlá dřevěná bedýnka nahnilých pomerančů. Když si člověk zvykne na tuhle divnou vůni, tak tam nacházím i sladké tóny slaného karamelu a trochu medu. V chuti z vůně zůstává jen zatuchlost dřeva, sladkost nahnilých pomerančů, občas mi tam proběhne připálená zatuchlá kapusta, v závěru se přidají i sladké tóny slaného karamelu a uzavírá mi to navlhlé dřevo.
Jameson 40% (plnění z 90. let 20. století)Jameson 40% (plnění z 90. let 20. století)
Aroma jemné, trochu lihové, postupně se mi tam ukazují citrusové tóny s voskem, přidává se výrazná sladkost, vůně obilí. Celkově aroma nezaujalo, hledám v něm jen proto, aby se dalo porovnávat, jinak bych se na to vykašlal. Je to taková nekonfliktní nuda. Chuť se nese v duchu aroma - nekonfliktní nuda. Úvodní sladkost s citrusovým nádechem, dřevitá štiplavost, voskové dokončení.
Jameson 40%  (lahvováno 199x/2000)Jameson 40% (lahvováno 199x/2000)
Při prvním přivonění mě přes nos praštila lihovost a saponát. A to dostala čas se nějakou chvíli vydýchat. Úplně mě neláká zkoumat čistící prostředek. Úplně to nevzdám a pozvávám, že je to čistící prostředek s vůní sladkých citrusů. Přidá se trocha obilí a dřeva. Na čistící prostředek to není špatné, na whisky nudné a se smradem levné panákovistosti. V chuti to už naštěstí čistící prostředek nepřipomíná. Úvodní sladkost s citrusovým nádechem, trochou dřevité štiplavosti, obilí a dokončení upečený koláč, ale bez ničeho, jen to těsto.
Jameson 40% (lahvováno 2020)Jameson 40% (lahvováno 2020)
Aroma na mě působí převoněně, parfémovaně, tak jako snaživě líbivě. Citrusy, sladkost slaného karamelu, obilí, celkově jemné, nekonfliktní, podbízivé. Chuť odpovídá vůni, sladkost, citrusy, obilí, pak sladkost slaného karamelu, celkově jemné, podbízivé, nekonfliktní. Vlastně odpovídá svému účelu - k hospodskému popíjení/opíjení.


Blair Athol 12letá Flora & Fauna 43%

Na srpnové ochutnávce Whisky & You byla mimojiné také 12letá Blair Athol Flora & Fauna. Nedalo mi to a porovnal jsem jí s verzí lahvovanou v roce 2004.

Blair Athol 12letá Flora & Fauna 43% (lahvováno 2004 - L18X.....)

Blair Athol 12letá Flora & Fauna 43% (aktuální plnění cca 2020-2021)

Poznámky z ochutnávky vzorku:
Aroma hodně ovocné, nepřehlédnutelné sherry, sladkost až do medu, velmi mohutné, rozinky. Velmi příjemně voňavá. V chuti hodně ovoce, pomeranč, kořenitost, hořká čokoláda, sherry, ovocná sladkost. V dokončení trochu hořkne, ale zůstává i sladkost a čokoláda. Celkově příjemně pitelná svěží a pohodová whisky, nic složitého, příjemný zážitek.

Blair Athol 12letá Flora & Fauna 43% (lahvováno 2004 - L18X.....)

V aroma úplně úchvatné bohaté pohlazení od sherry. To je prostě sherry, hladivé sherry, a ještě jednou sherry. Tu vůni chcete přikusovat. S ním přichází sladká ovocnost, čokoláda, trochu voňavě ohořelého dřeva sudu, vanilka, lehké koření a abych nezapomněl, tak ještě sherry. Několik čichových buněk se mi z toho právě udělalo. V chuti hebké pohlazení, mohutná vlna, která zaplnila celou pusu a postupně začíná uvolňovat chutě. Sladká hořká čokoláda, ovoce, pomeranče a jablka, lehká kořenitost, ale spíše hladivá, krásně hladivá, to člověk ani nechce polykat. Několik chuťových buněk se právě udělalo. V dokončení příjemné sherry dřevo, hořká čokoláda, sladká ovocnost a postupně se zvyšující kořenitost přecházející do suchosti.

Jejich porovnání: Ta novější verze je příjemné pití, řekl bych - když jí potkáte, tak ochutnejte, je fajn. Kupovat láhev bych asi nedoporučil, ale když to uděláte, tak nic nezkazíte, chyba to nebude. Jako fajn, ale z mého pohledu spíš ten panák na baru a pak už bych se k ní asi nevrátil. Když bych měl doma flašku, tak bych si ji jen tak občas dal.
Ta starší je vychutnávací bomba. Kdybych to měl jako vzorek aktuální, tak jdu objednat láhev. Jenže je to z roku 2004 a to už skladem nikdo nemá. Někdy mě z toho chytá nostalgie - bejvávalo bejvávalo dobře, za našich mladejch let, bejval svět jako květ, bejvávalo, bejvávalo dobře.


Springbank 15letá 46%

Tentokrát to nebyla klasická porovnávačka whisky jako jsem dělal výše. Springbank jsme popíjeli v rámci seznámení a povídání si společně s Mirkou Kverkovou Pokornou z Fous Spirits, tedy E-Whisky. Mirka občas vzpomínala, že její první whisky byla před patnácti lety právě patnáctiletá Springbank a tak jsem přivezl k ochutnání ještě neotevřenou láhev lahvovanou cca v roce 2005, možná i o nějaký rok dříve (později ne, to už byla jiné etiketa). Mirka tam měla načaté víceméně aktuální plnění.

Springbank 15letá 46%

Porovnání a hodnocení je tentokrát velmi stručné. (trochu více o nich je přímo u značky)
Aktuální nebyla špatná, byla dobře pitelná, ale moc nedávala.
Při porovnání se starou šla ještě níže, tam se najednou ukázal ten rozdíl, kdy v té starší bych řekl vyšší podíl sherry sudů a celkově působila plnějším a mohutnějším dojmem.
Kdybych je dal na slepo, tak bych tu té novější řekl, že je to ta stará, která byla špatně zavřená a časem ztratila.

Springbank 15letá 46% (víceméně aktuální plnění)Springbank 15letá 46% (cca lahvováno 2005)


Johnnie Walker Black Label

Na Vaškově ochutnávce byla možnost ochutnat Johnnie Walker Black Label ze sedmdesátých let a tak jsem se to rozhodnul porovnat s láhví co tu mám z konce devadesátých let a aktuální koupenou v obchodě (odhad lahvování 2019).

Johnnie Walker Black Label 43% ze sedmdesátých letJohnnie Walker Black Label 40% (lahvováno cca 199x - LKLM28789986)Johnnie Walker Black Label 40% (lahvováno 2019? - L9241IT002 0050947)

Johnnie Walker Black Label 43% ze sedmdesátých let:
Poznámky z ochutnávky v roce 2021:
V aroma příjemně jemný kouř s ovocným nádechem, přidává se mořská slanost a stále více dostává Islay nádech, teda jen lehký v pozadí. Aroma je příjemně jemné a bohaté. Postupně se rozvíjí a více se ukazuje nepřehlédnutelný sherry nádech a čokoláda. V chuti mi už přišla méně bohatší než v aroma, ale příjemně hluboká kořenitá ovocnost, oříšky a citrusy. Pije se dobře, celkem jemná, kořenitost se projevuje stále více, zvláště v dokončení, které je dlouho kořenitě doznívající.
Aroma bylo bombastické, tak dlouho a dobře jsem už dlouho k žádnému blendu nečuchal.

Johnnie Walker Black Label 40% cca 199x:
(lahvováno 199x - LKLM28789986)
Celkem příjemné aroma s nádech vlhkého rašelinného kouře, zemitou vůní lesa, lehce čokoláda a sherry, postupně se začíná prosazovat mořská slanost a mořskou vodou nasáklé staré dřevo a do toho probleskuje vůně lesního ovoce. V chuti celkem jemná, méně zajímavá než v aroma, vlhká rašelina, ovoce, jablka, čokoláda, oříšky, postupně se v chuti zlepšuje. Pije se celkem dobře. V dokončení se ukazuje Islay složka, kdy se tam vrátí nakouřený dojem, zemitost, lehce opálené staré dřevo a lehká kořenitost, která nějakou chvíli doznívá a v závěru se k ní ještě přidají ořechy.

Johnnie Walker Black Label 40% (2019?):
(lahvováno 2019? - L9241IT002 0050947)
Výrazně voňavé aroma, zdůrazňuje sladkost citrusového kouře, kouř trochu odvane a mám tam spíše zemitou citrusovou nakyslost, přijde mi ale trochu přeparfémovaná a vlezlá. V chuti celkem příjemná, trocha kouřové kořenitosti, ale zbytek se tak nějak nese okolo, jako taková nerušící výplň. V chuti nevadí, ale to zrovna není moc pochvala, spíše vůbec. V dokončení přijde Islay vlna, nakouřená rašelina, která ale celkem rychle odezní a zůstane z ní trocha kořenitosti.

Dojem je zase jako u některých předtím, čím starší, tím mi přišla zajímavější a lepší.


Gold Cock Peated 49,2%

Tentokrát se mi tu na stole sešly české whisky Gold Cock Peated 49,2% a navíc je nedělí desítky let, ty nejstarší od sebe dělí rok a jeden měsíc. První dvě byly destilovány v roce 2016, ovšem první byla stáčena 21.7.2020, druhá pochází ze stejné destilace, ale stáčena byla až 29.1.2021 (stále se vejde do označení čtyřletá, jako všechny ostatní) a třetí byla destilovaná v roce 2017 a stáčená 6.8.2021.

Gold Cock Peated 49,2% (2016/21.7.2020, 2016/29.1.2021, 2017/6.8.2021)

U první z 2016 se lehce liší etiketa oproti druhé z 2016 a láhve z 2017. U druhé z 2016 mi napohled připadá lehce tmavší barva, což by odpovídalo i delšímu zrání v sudech. Ze všeho nejpodstatnější je ale porovnání vůně a chutě. Tak pojďme na to.

Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2016, lahvováno 21.7.2020 - L210720)Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2016, lahvováno 21.7.2020 - L210720)
V prvním dojmu aroma je výrazný nakouřený slad, ke kterému se postupně přidává sladká ovocnost s lehkým nádechem švestek. Kouř začne brzy ustupovat a zvýrazní se ta sladká ovocnost až po rozkvetlý ovocný sad. Až kouř ustoupí do pozadí, ale stále tam je přítomen, jen se občas schová za vlnu té ovocnosti a budí dojem, že je tam jen kvůli popisu. V chuti opět výrazná ovocnost, výrazná sladkost až do ovocného medu, květinovost sadu, trocha povidel a jen s lehkým nádechem kouře a lehkou kořenitou štiplavostí. V dokončení se štiplavost projeví více a opět se vrátí alespoň trocha kouře, zůstává ovoce, trochu do jablek.

Je to dobře pitelná whisky, ale to "peated" na etiketě jí tak trochu škodí, protože ho tam moc není. Ukáže se po nalití do skleničky a pak ustoupí do pozadí natolik, že se mi to označení "peated" nelíbilo, přišlo mi tam jen kvůli tomu, že je to zrovna moderní. A díky tomu jsem ji celkem zkritizoval. Budí očekávání, ale pak nedá. Když se člověk oprostí od očekávání, tak si ji dobře vychutná.

Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2016, lahvováno 29.1.2021 - L290121)Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2016, lahvováno 29.1.2021 - L290121)
V aroma se ukázal hutnější kouř více prokouřeného sladu až jako by chytl nádech karamelizace. Postupně se přidává sladkost ovoce, načouzených švestek, ovocný sad zahalený v dýmu, občas tam přičmudne dým hořícího čerstvého ovocného dřeva a lehká vůně koření. V chuti přijde ovocná sladkost, kterou začne doplňovat začouzený med, ovoce, jablka a švestky, květinovost sadu. Postupně se začne přidávat kořenitost, která se výrazněji projeví hlavně v dokončení, kde je nejdříve obalená v načouzeném medu, ale jak postupně steče, tak se ukáže i výrazněji (ale jen lehce výrazněji), doznívá ovocnost a jablka.

Tady už dělá označení "peated" svoji čest a kombinuje ovocnost s kouřem. Když jsem ji ochutnal poprvé na Whisky Life Prague 2021, tak mi hned bylo jasné, že je kouřovější, než si původní GC Peated pamatuju. Teď když je mám vedle sebe, tak je poznat jejich hodně podobný charakter, ale u té lednové je ten kouř podstatně znatelnější. Obě ovšem pocházejí ze stejné destilace, tedy i stejného sladu. Kdybych chtěl být ošklivý, tak tohle pozdější plnění mi vlastně dalo za pravdu v mé kritice při první recenzi GC Peated.

Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2017, lahvováno 6.8.2021 - L060821)Gold Cock Peated 49,2% (destilováno 2017, lahvováno 6.8.2021 - L060821)
V prvním dojmu kouř kopne, podle nosu bych měl pocit, že se z té skleničky ještě kouří. V horní části se převaluje kouř, pod ním cítím nakouřený slad, až trochu do spálena. Po chvíli vydýchání se ukazuje i lehce připálené a kouřem zahalené ovoce, pak i ovocná sladkost nad ohněm opékaných švestek. Chce to nechat vydýchat, ten kouř poleví a ukáže se sladká ovocnost, znatelně rámovaná kouřovo-uzeným medem, kouřem ohňů zahalený ovocný sad. Musí se ale čuchat opatrně, jinak má člověk nos plný kouře a na ovoce se nedostane. V chuti hned začne kouřovou vlnou, která postupně přinese ovocnou sladkost zabalenou v kouři, hořící ovocný švestkový sad a pomalu stoupající hřejivou kořenitost. Ta se více projeví v dokončení, kde je obalena kouřem a tak až tolik neštípne, přidá se lehký nádech sladkosti opečených jablek a zůstává dlouho doznívat kouř v puse. Zkusil jsem dělat kolečka z dýmu, ale moc mi to nejde :)

Tady už je znát větší nakouřenost sladu, která se projevila jak v nakouřenosti ve vůni a chuti, tak i v hloubce nakouření. To není jak když jste si v zakouřené putyce dali jedno pivo a šli dál. Doma vám pak vytýkali, že smrdíte kouřem. Tady jste si jich dali svých deset v dobré společnosti a ten kouř hospody do sebe pořádně nasákli. Jenže tohle není smrad hospody, ale vůně kouře. Tohle už je pořádně "peated", ať si v Čechách ty lidi taky zkusí, jak chutná česká nakouřená whisky.

Tři napohled stejné a přesto každá jiná. Všechny dobré a každá jinak. Rozeznáte je jen podle data lahvování. Je to dostatečné nebo ne? Nad tím jsem se zamýšlel pár dní před ochutnáním.


Glengoyne 10letá

Pro tentokrát jsem neporovnával doma, ale v baru. Ono to kupování láhví k porovnání leze do peněz a navíc tak mohli porovnat i další a mohli jsme si o tom i popovídat. Porovnával jsem whisky Glengoyne ve stáří 10let, kdy jedna byla lahvována odhadem okolo roku 2000 a druhá o dvacet let později v roce 2020.

Glengoyne 10letá 43% (lahvováno 2000? - L8734L2T 23:03) a Glengoyne 10letá 40% (lahvováno 2020 - L13.02.20 3 16:34 BB)Glengoyne 10letá 43% (lahvováno 2000? - L8734L2T 23:03)Glengoyne 10letá 40% (lahvováno 2020 - L13.02.20 3 16:34 BB)
Glengoyne 10letá 43%Glengoyne 10letá 43%:
(lahvováno 2000? - L8734L2T 23:03)
Výrazné, ale jemné aroma, vůně jablečného kompotu se skořicí, působí bohatší víc než je. Sladké, lehký štrůdl, květinovost. V chuti jemná mohutnost a opět bohatší dojem, než v ní je. Lehká kořenitost, postupně se přidávají lehká sladká jablka zjemnělá vanilkou. V dokončení lehká ovocná kořenitost, skořice, dlouho doznívá sladkost zralého jablka s lehkým kořením.
Pro příjemné popíjení, víc nedává.
Glengoyne 10letá 40%Glengoyne 10letá 40%:
(lahvováno 2020 - L13.02.20 3 16:34 BB)
Aroma jemné, sladká ovocnost přezrálých jablek, lehce kořenitá vůně květin, lesní ovoce, velmi jemné aroma. V chuti medová sladkost, postupně se přidává ovocnost krásně zralých sladkých jablek, jemná i v chuti. V dokončení lehká jablečná kořenitost.
Jemná, příjemná sladká whisky s nádechem jablek. Pro příjemné bezmyšlenkové popíjení na letní terase.

Obě whisky jsou dobré, starší verze je výraznější a působí bohatším dojmem. Novější verze působí jemněji. Mně více vyhovovala ta starší. Obě jsou na příjemné popíjení na letní terase, o moc víc toho dát nemůžou, ale toto zvládnout splnit dobře. Ta novější je jemnější a má tak šanci zaujmout více lidí.


Old Pulteney 12letá

Druhou porovnávanou na stejném místě byla whisky Old Pulteney dvanáctiletá, starší byla opět lahvována odhadem okolo roku 2000 a druhá o dvacet let později v roce 2021.

Old Pulteney 12letá 43% (lahvováno 2000? - L0333BB 3 10:02) a Old Pulteney 12letá 40% (lahvováno 2021 - L01/04/2021/R21/5146 IB1539)Old Pulteney 12letá 43% (lahvováno 2000? - L0333BB 3 10:02)Old Pulteney 12letá 40% (lahvováno 2021 - L01/04/2021/R21/5146 IB1539)
Old Pulteney 12letá 43%Old Pulteney 12letá 43%:
(lahvováno 2000? - L0333BB 3 10:02)
V aroma výrazně mořsce slané aroma, se sladkostí zralé broskve a meruňky, slaný karamel, podzimní mořská plás, vůně lesa z pobřeží. V chuti výrazná mořská slanost, čokoláda s ovocem na pláži, sladkost broskví a meruněk míchaná se slaným mořským vzduchem, příjemné koření. V dokončení čokoláda, s lehkým nádechem dřeva. Lehce doznívá ovoce s kořením.
Celkově je výrazná, ovoce musí být výrazné, aby získalo svoji pozornost ve slaném aroma a chuti.
Old Pulteney 12letá 40%Old Pulteney 12letá 40%:
(lahvováno 2021 - L01/04/2021/R21/5146 IB1539)
V aroma výrazně ovocná, až mi trochu připomněla ovocnou pálenku. Postupně se přidávají slané tóny vůně moře. Odkrývá se postupně celkem jemně. Pak se znovu vrací ovoce (už ne jako pálenka), až trochu do banánů. V chuti lehká ostrost mořského pobřeží, sladkost míchaná se slaností, ovšem celkem jemnou, ukazuje se čokoláda, ovoce k broskvím a meruňkám, lehká hořká slanost. V dokončení mi tam doznívají ty banány s trochou čokolády, pak se ještě přidá lehký slaný závěr.
Působí hodně ovocně a mořská slanost se ukazuje jen v pozadí.

Novější je výrazně ovocnější, slanost má v pozadí, jemnější ve vůni i chuti, působí bohatším dojmem na chutě, ale současně obyčejnějším dojmem. Celkově je svěžejší a určitě líbivější. Je to taková slečna sedící na pikniku na pláži. Za mne ji sebrali slaný charakter. Asi přestali whisky ředit mořskou vodou :)
Starší je výraznější, slanější, ostřejší, je tam vyšší a silnější ovocnost, protože si svoje místi vedle vyšší slanosti musí vybojovat. Tohle je sportující ženská na pláži, kdy se slanost od moře na její kůži mísí se slaností jejího potu.
Ale obě mají něco do sebe, tady by o výběru rozhodovalo momentální rozpoložení, není jasná favoritka.


Oban 14letá 43%

Stejně jako minule jsem zamířil porovnávat na bar. Prvním porovnávaným byl čtrnáctiletá Oban.

Oban 14letá 43%Oban 14letá 43%:
(lahvováno 2021 - L1168CM001 00038893 - 16.6.2021)
V aroma slaná ovocnost, zesilují sladká jablka a opět se vrací slaná vlna mořského pobřeží. Mořská pláž u jablečného sadu. V chuti pečená jablka s lehce nauzenou slaností. Sladká lehce posolená jablka. Sladkost je výraznější slanosti. V dokončení nauzená jablka, sladkost uzavřená slaností. Celkově to bylo příjemné, klidné popíjení.
Oban 14letá 43%Oban 14letá 43%:
(lahvováno 2000 - L15N04446913)
Oproti novější má výraznější, hutnější aroma, mám tam sherry, postupně do toho prostupuje mořsko-slaný nádech, jablka se dřevem a všude přítomná slanost. V chuti také hutnější, opět tu mám sherry, tmavou čokoládu, ovocnost a navazuje na ní hutnější mořsko-slaná vlna. V dokončení jablečná ovocnost, s lehkou štiplavostí a slaným dokončením. Oproti novější je tato bohatší ve vůni i chuti.
Oban 14letá 43% (lahvováno 2000 a 2021)Novější je v aroma lehčí, příjemná, slano jablečná. V chuti napřed sladká vlna, pak ovocnost, postupně do jablek, zvýrazňuje se sladko-slanost. Příjemné pití, ale trochu zapomenutelné.
Starší je v aroma hutnější, mám tam sherry a pak se ukáže jasná mořská slanost. V chuti také hutnější a hlubší a opět slanost. Je znatelně výraznější.
Právě kvůli té ovocné slanosti jsem si Oban pamatoval a to se mi na něm líbilo, plusem je pak ta hutnost. To mi u té nové chybělo, ale zase musím říct, že je pitelnější, trochu obyčejnější a zapomenutelná, protože jí chybí nějaká ta výraznost. Začínající whiskař si určitě více oblíbí tu novější, slanost je tam jen lehká (je možné, že jsem se jí tam snažil najít) a působí příjemně. Ale takových je, takže bych se ani nedivil, kdyby mu jí nikdo nedoporučil.

Starší verze je jak sportovkyně na pláži, kdy se v chuti její kůže mísí slanost jejího potu a mořského vzduchu. Není to žádná mladá holka, ale ženská tak akorát, kdy z ní sálá i ta ženskost a to ještě více zlepšuje celkový dojem z ní.
Novější verze je také sportovkyně na pláži, ale mladší, zpocené tělo k nakousnutí, kůže k oblíznutí, hezká, ale obyčejnější a zaměnitelná. Tu první budu vyhlížet a půjde přesně za ní, u té druhé je jedno, když další den potkám jinou.


Springbank 15letá 46%

Zopakoval jsem si porovnání 15letých Springbank (že jsem minule tu novější zanedbal a přišla mi taková vybledlejší, ale ve společnosti Whisky Lady zanedbáte kdeco a vše ostatní vám přijde vybledlejší):

Springbank 15letá 46%Springbank 15letá 46%:
(lahvováno cca 2021 - 14.6.2021)
Příjemná lehká sherry vůně, ovocnost pomerančů v čokoládě, příjemně hutná. V chuti o něco méně hutnější než v aroma. Příjemně zaoblené sherry ovoce v čokoládě. Příjemně se pije. Zakončení v duchu chuti, dlouho doznívající sherry. Příjemně, komplexní sherry whisky, dobře se pije a i když je popis spíše stručný, tak zanechala příjemný dojem a zůstala v paměti.
Springbank 15letá 46%Springbank 15letá 46%:
(kupováno odhadem 2005, lahvováno možná i dříve, tato etiketa se používala cca do roku 2005)
Aroma je těžší, čokoládovo-sherry, hutnost k nakousnutí. V chuti hutná sherry chuť, tmavá čokoláda s ovocem, příjemná bonboniéra ke kousání a žvýkání.
Springbank 15letá 46% (200x a 2021)Novější je příjemné pití, sladší (oproti starší), nádech sherry, dobré a člověk se k tomu rád vrátí.
Starší je vedle ní znatelně hutnější, sherry, co je třeba překousnout.


Ardbeg 10letá 46%

Na degustaci v prosinci 2023 jsme měli možnost porovnat několik desetiletých whisky Ardbeg z různé doby lahvování. A bohužel se potvrdilo, že se léty velmi výrazně změnil.

Whiskeria: Ardbeg - porovnání starších a nových plnění - 13.12.2023A co nás tedy čekalo? V první půlce to byl Ardbeg TEN, tedy jejich základní desítka. Jeden vzorek na první půlku by bylo málo a tak jsme tu desítku měli vícekrát a po každé jinou. Bylo tu plnění z roku 2000 - Introducing, kdy přišla desítka na trh, plnění z roku 2006, tedy ještě před tím, než byla na trh uvedená nová desítka (udáván bývá rok 2008, jako přechod od "Old" k "New" TEN, kdy byla dokončena Path to Maturity a byla vypálena po roce 1997, kdy palírnu koupila Glenmorangie, tam se také začíná lámat ten rozdíl v etiketě a provedení nápisu "non chill-filtered"). Další byla z roku 2014, abychom nedělali tak velký skok v čase a ochutnali i co bylo v mezičase k poslední ze současnosti, která byla plněna v roce 2022. A protože tak trochu tušíme výsledek předem, tak se tentokrát začínalo od nejnovější.

Poznámky z ochutnávky z přeochutnání vzorku 3.3.2024, kdy byl celý text napsán:

Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2022Jako první tedy byla Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2022 (bottle kód: L2445892 17/02/2022 002205).
Aroma celkem jemné, postupně se uvolňuje. Hodně citrusů, kouř, vlhká rašelina, slanost. Působí celkem příjemně, ale spíše ploše. Postupně i sladkost opečeného ovoce smíchaná s citrusy a kouřem z dohořívajícího dřeva. V základu je fajn, takové líbivé, jenže tím to tak nějak končí, nic moc za tou hezkou fasádou. V chuti působí trochu naředěně, citrusy, rašelina, kouř, koření, postupně přichází i sladkost, něco mezi sladkostí a sladkostí opečeného ovoce. Trochu vanilky a vánočního cukroví, ale stejně jako ve vůni působí trochu ploše. V dokončení doznívá kouř, rašelina s citrusy a trochou sladkosti opečeného ovoce. Celkově je to taková průměrná (dobrý průměr, páč je dobře udělaná a drží si charakter od začátku do konce) kouřovka s výraznými citrusy. Dá se pít, ale nenastane situace, abych si řekl "zrovna mám fakt velkou chuť na Ardbeg desítku z roku 2020 a novější", ale když nic jiného nebude "tak mi ji teda nalejte". V základu si nemyslím, že je to špatná whisky, jen se nesmí porovnávat s tím, co pamatujeme z dřívějška.
I si dokážu představit, že nováček i znalý piják whisky řeknou u této sklenička stejnou větu, jen každý jinou intonací a s jiným znaménkem na konci. Zatímco nováček řekne: "No ty vole, tak tohle je Ardbeg desítka!", tak znalý piják řekne "No ty vole, tak tohle je Ardbeg desítka?". (3.3.2024)
80/100
Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2014Pak jsme skočili o nějakých 8 let zpátky a byla Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2014 (bottle kód: L14 044 08:24 6ML).
Hned první přičuchnutí říká jasně, že tohle je něco jiného a charakterově vlastně stejného. Ve vůni svěží, citrusy, kouř, sladkost opečeného ovoce, vlhká slaná rašelina, příjemně svěží, nepůsobí povrchně. V chuti nakouřené koření, rašelina, slaná zemitost, postupně se přidají citrusy, slanost a s ni i sladkost opečeného ovoce. Sladko-slané citrusy s opečeným ovocem v lehkém oblaku kouře a rašeliny. V dokončení uzenost, doznívající kouř s citrusy, uhlí, slanost a trocha koření v závěru. Oproti té minulé velký skok ve whisky, působí lépe, bohatěji, opět drží po celou dobu charakter, působí dobře vyváženě a komplexně, ale láhev bych si koupit nešel. (3.3.2024)
84/100
Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2006A hop o dalších 8 let zpátky a byla Ardbeg TEN 46% plněná v roce 2006 (bottle kód: L6 317 03:06 4ML).
Ve vůni konečně TEN Ardbeg, proč jsem si tehdy koupil láhev. Bohaté aroma, kde se současně potkává slanost, sladkost opečeného ovoce, sladkost ovoce, kouř, rašelina, zemitost, občas i nějaká ta vanilka. Krásně bohaté, výrazné a i celkem svěží aroma. Směs vůní, jak když pejsek a kočička pekli dort, ale krásně spolu fungují a doplňují se. Ještě si mi přidává doutnající ohořelé dřevo s nádechem popela. V chuti přivítá zkapalnělý kouř a rašelina, vše s kořením, hezky to hřeje, ještě oheň nevychladnul. Pak se ukáží i citrusy, sladkost opečeného ovoce a to vše stále rámované kouřem, přidá se slaný nádech rašeliny. Stejně jak ve vůni vše spolu hezky funguje a doplňuje se. V dokončení sladkost ovoce, postupně s citrusy, slaná bylinná rašelina. Opět velký skok v letech a nahoru ve whisky. Já jsem si pochutnal a tady tehdy Ardbeg ukázal, že v core může být dobrá whisky za dobré peníze, bohužel to vypadá jako demo-verze - tak jste se s tím seznámili a teď už pustíme final, když jsme vás nalákali. (3.3.2024)
88/100
Ardbeg TEN Introducing 46% plněná v roce 2000A poslední skok už byl jen o 6 let zpátky, protože jinak bychom skočili do mínusu a neměli bychom nic. Byla Ardbeg TEN Introducing 46% plněná v roce 2000.
Ve vůni mě uvítala velká hutná vlna zralého ovoce, celé to okolo rámuje rašelina a kouř v pozadí, citrusy a následně se mi tam přidávají celkem výrazné bylinky. Aroma je dost výrazné, hutné, bohaté a spíše hutně ovocné, než ten kouř, co bysme čekali. Trochu až lehce zatuchlých tónů. A postupně i uzenost a opečené až lehce spálené ovoce, to ale potřebovalo více času k projevení a není výrazně dominantní i když vylezlo z toho původního v pozadí. V chuti nakouřené opečené ovoce, výrazná chuť kouře, jak když v něm stojíte, koření, nakouřená rašelina, citrusy a přidává se i pocit hořké čokolády, kořeněné čokolády. Vše je tu načichlé kouřem, jak když na vás jde kouř od ohně a i pečivo má ten kouřový nádech. V dokončení dlouho doznívají citrusy s rašelinou, pak se přidá opečené ovoce s kouřem. Tohle byla zcela jiná desítka, než jsem předtím poznal, byla dobrá, líbila se mi, ale ty o pár let později mě zaujaly více. (3.3.2024)
86/100

Vždy jsem znal úsloví "Když dva dělají totéž, tak to není totéž." Asi by se mělo modernizovat i na "Když jeden dělá totéž, tak to není totéž."
Mě nejvíce zaujalo plnění z roku 2006, tam mi připadá ten charakter, co známe i v současných plněních, jen postupem času je stále vykastrovanější, aby náhodou někoho neurazil a nezpůsobil mu traumíčko. Ta současná je dobře pitelná, jen jí prostě chybí koule. Ale dá se to chápat, je to core a ten má zaujmout co nejširší množství lidí, aby to kupovali dále a zajímali se o další produkty této značky. Ne, aby je kopnul do koulí a vyselektoval na ty, co na to mají a ty co nemají.
Pořadí od nejnovější k nejstarší bylo zvoleno dobře, protože by ty novější po těch starších působily ještě chudší a slabší. A navíc místo postupného pláče se nám rozjasňoval úsměv.

Ardbeg 10letá 46%Ardbeg 10letá 46%:
(lahvováno 12.7.2018 - L70131 12/07/2018 18007296 16:21):
Sladko-slané kouřovo-rašelinné aroma s nádechem moře. Od soli ve vzduchu až po ten smrádek mořských řas. Postupně se přidávají citrusy a opečené ovoce, ale tak nějak v pozadí. Vlhké dřevo nasáklé mořskou vodou. Postupně ještě uzenost opečeného ovoce. Spálené dřevo a trochu spálené ovoce. Takové celkem jemné, působí nevýrazně a trochu povrchně. V chuti sladký úvod, lehce opečené ovoce, přidá se koření, které přinese citrusy a následně slanost, nakouřený nádech, až trochu do spáleniny. Ukáže se trochu vanilkových tónů. Nepůsobí moc hluboce, ale méně povrchně než ve vůni. V dokončení lehká hořkost čokolády, spálené ovoce, slaný až přesolený karamel. Sůl to uzavírá znatelně, až moc. V chuti je výraznější a zajímavější než ve vůni, což ji v celkovém dojmu dost pomáhá, ale chybí jí to, čím by zaujala natolik, abych se k ní chtěl vracet. (4.3.2024)
81/100

Mezi desítkama z let 2014 a 2022 bylo 8 let a velký skok ve vůni a chuti. Tak jsem si do porovnání přidal ještě desítku z roku 2018, tedy tak hezky uprostřed mezi nimi. Nedopadla jako střed. 2022 působí vedle 2018 práznějším dojmem, ale připadá mi celkově lépe vyladěná. 2018 (recenze výše) je v chuti zajímavější, bohatší, ale celkově je taková nevyrovnaná. A 2014 je válcuje obě dvě, což pravda nebylo tak náročné a tak trochu očekávané. Ale byl jsem zvědavý, ke které straně se 2018 spíše přikloní.


Ještě nekončíme, ještě tu něco na porovnání zbývá a doufám, že se ještě další objeví.

na začátek stránky


•  vypadají skoro stejně, ale nejsou stejné


Zatímco v levé části jsem porovnával láhve, které pod stejným názvem najdete tehdy i nyní, tak zde v pravé budu porovnávat láhve, které vypadají skoro jako stejné, ale při bližším zkoumání zjistíte, že se liší. Může se jednat o různá ročníková plnění, různé verze edic, různé batche a vejde se sem třeba i revival.

A na koho se už dostalo v této části?
Glenfarclas Premium Edition
Kilchoman Loch Gorm
Balvenie Peat Week a Week of Peat


Glenfarclas Premium Edition

Glenfarclas Premium Edition

Na jedné online ochutnávce od brněnského Whisky Shopu se porovnávala dvě plnění whisky Glenfarclas Premium Edition, jedno bylo destilované v roce 2000 a lahvované v roce 2015, druhé destilované v roce 2007 a lahvované v roce 2018. Obě měla 46% a obě zrála v sudech pro Oloroso Sherry. Cílem ochutnávky bylo dát si odpověď na otázku, jak moc se liší. Nestačilo by, kdybych si koupil jen jedno z nich? Nejsou nákup obou vyhozené peníze? Můžu vybrat špatně?

Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%
Aroma příjemné, jemné, sherry, pomerančová ovocnost, sladkost sladu, hořká čokoláda, hebké, smetanové, zaoblené. Příjemné pohlazení čichových buněk. V chuti také příjemně zaoblená a komplexní, odpovídá aroma, sladkost sladu, čokoláda, ovocnost, příjemný vliv sherry. Do dokončení se přenáší tóny z chuti, v závěru pak lehce dřevitě zhořkně, ale nic, co by kazilo celkový dojem. Ten je velmi dobrý, celkově příjemné pití, kterému nic neschází ani nic nepřebejvá a tak po něm zůstane ten dobrý celkový dojem, ale nic, proč by si ho člověk zapamatoval.
Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%
Aroma výrazné, výrazná ovocnost a citrusy, až citrusová hořkost, sherry s hořkou čokoládou sekunduje až v pozadí, chvílema alkoholové tóny, které ovšem neodpovídají jejímu stáří. Po cvhíli vydýchání se prosazuje koření. V chuti už tak "ostrá" a nevyvážení jako v aroma není. Chuť výrazně ovocná, zprvu sladkost klasického ovoce, pokračující k citrusům, pak se přidává pepřovitost až k lehké pálivosti a větrovému bonbonu. Do dokončení přejde pepřovitost s klesající pálivostí, přidá se sladová sladkost, trocha čokolády a uzavře to ten větřový bonbon z chuti.
Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%

Samořejmě jsem předpokládal, že každá z nich bude jiná. Osobně se mi více líbila verze z roku 2000, byla taková uhlazenější, celkově příjemnější. Ročníkové láhve se budou vždy lišit, tady ten rozdíl byl i výrazný. Přesto se nedá říct, že by ta z roku 2007 byla špatná, to ne, ale když bych vybíral, tak bych bral tu starší. Jestli ji pomohla delší doba v sudu, měla štěstí na sudy, kdo ví? Otázka, zda můžu vybrat špatně byla trochu nadnesená, pokud v tom ještě nemáte tolik zkušeností, tak ročníkové láhve nedoporučuji kupovat, minimálně proto, že jsou dražší. Spíše bych se zajímal o další core whisky z této palírny a na nich se s palírnou seznamoval.


Kilchoman Loch Gorm

Kilchoman Loch Gorm

Na jedné online ochutnávce od brněnského Whisky Shopu se porovnávala dvě plnění whisky Kilchoman Loch Gorm, jedno bylo plněné v roce 2018 a druhé v roce 2019. Obě měla 46%. Sudy u obou jsou z podobné doby, ale whisky byly lahvované rok po sobě. Láhve mají stejný název Loch Gorm, na první pohled by mohly být zaměnitelné, ale liší se uvedeným rokem plnění. Zajímavé tedy bylo porovnání, rok od sebe vzdálených plnění.

Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)
V aroma hodně nakouřený slad s rašelinou, sladké čokoládové tóny tmavé čokolády, v pozadí připálený cukr změněný v karamel a vůně ohořelého dřeva. V chuti rubustní tmavá nakouřená čokoláda, k ní se přidává výrazná sladkost, lehká chuť spáleného dřeva a tekutá načouzenost, lehký nádech mořské soli. V závěru mi doznívá nakouřený čokoládový kouř z tmavé hořké čokolády. Příjemní nakouřená čokoládová bonboniéra.
Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)
V aroma nakouřená mléčná čokoláda s rašelinou, rašelina je oproti té čokoládě výraznější, sladkost čokolády a uzenost s kouřem. Chuť celkem bohatá, mísí se tu sladkost mléčné čokolády, uzenost, kouř, sladkost nakouřeného sladu, ovocnost, působí docela uhlazeným dojmem, v dokončení doznívá sladká nakouřená rašelina s čokoládou.
Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)

Každá jiná a obě mi chutnaly, každá měla svoje, čím se mi líbila víc


Balvenie Peat Week a Week of Peat

Balvenie 14letá 2002 Peat Week 48,3%Balvenie 14letá Week of Peat 48,3%

Tyto whisky Balvenie nemají sice úplně shodný název, ale obě odkazují na stejnou věc a dá se říci, že jsou názvově zaměnitelné. Zvkáště když si pamatujete značku, něco o "peatu" a něco o "weeku". Odkazují na jeden týden v roce, kdy se v palírně dělá nakouřená whisky. První 14letá byla vyrobená v roce 2002, další v roce 2003, ty byly lahvované v letech 2017 a 2018 a nesly název "Peat Week", další již nemají uvedený rok destilace, ale pouze stáří 14 let a název "Week of Peat".

Porovnával jsem Balvenie 14letá 2002 Peat Week 48,3%, která mi ovšem nepřišla moc povedená. První dojem ve vůni sladkost s výrazným kouřem, až překouřený med. Kouř ovšem velmi rychle odešel, jako by si tam připadal nepatřičně. Výrazná sladkost taky ustoupila, zůstává jen lehká, spolu s ní slad, lehký karamel a nevýrazná vlhká rašelina. Aroma hodně ztratilo a přestalo být zajímavé. V chuti se celkem brzo objeví slabá, ale přetrvávající štiplavost i s trochou nakyslosti, jinak se tam ještě motá slad a vanilka. V dokončení trocha nakouřeného sladu. Úvod vůně měl grády, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Až jsem začal přemýšlet, co znamená ten "Peat Week", jestli to není jen týden z těch 14 let. Překvapila úvodem, ale pak hodně ztratila. Velký nástup na prvních deseti metrech závodu na sto metrů a pak propad. Nené to tak hrozné, jak to vyznívá, ale neodpovídá to očekávání, jak to bylo prezentováno a tomu, co ukáže v prvních pár vteřinách.

A novější Balvenie 14letá Week of Peat 48,3%, která se mi líbila podstatně více. V aroma příjemně uzená mokrá rašelina, výrazná uzená sladkost, až uzený med, ovocnost, uzený hruškový kompot, současně celkem svěží a lehké aroma, příjemné. V chuti opět sladkost uzeného medu, jablka, hrušky, příjemně skloubená sladkost, ovocnost a současně kouř a uzenost. V dokončení lehká kořenitost, trocha pendreku, doznívá sladká uzenost. Celkově příjemné překvapení, ať poprvé naslepo, tak podruhé, když už jsem věděl, co to je. Velmi dobře se to pije, působí příjemným a lehkým dojmem.

Balvenie 14letá 2002 Peat Week 48,3%Balvenie 14letá Week of Peat 48,3%

Působí to na mě dojmem, že v roce 2002 to byl první pokus a nyní je to již standardní "doladěný" produkt. A to je vlastně dobrý vývoj.



Berte to spíše jako zamyšlení, než "odborný" text. Navíc s každou další myšlenkou mám pocit, že se do toho zamotávám čím dál tím víc.

Abych nebyl obvniněn z nevyváženosti, tak se rozloučíme písničkou:

Když si báječná žena najde báječnou whisky, tak má báječnej život a neschytá od něj třísky, celej den jen tak sedí a popíjí, že je každý z toho paf, tu její báječnou whisky jí závidí kdejakej chlap.


•  Zdeněk CZ: Stará nebo nová ?


Speyburn 10letá 40%

Speyburn 10letá 40%

Aktuální výsledky pokorné práce v palírně Speyburn ukazují, že když master blender kráčí po správné cestě a pochopil základní charakter palírny, který má rozvíjet, tak nemusíme smutnit, že si už nemůžeme zakoupit starší produkty a dostupné jsou jenom novější verze.

Při porovnání standardní desetileté Speyburn 10yo (40%) jasně vítězí novější sestřička.

A s cenovkou pod 7 stovek jasný tip na lehký a voňavý dram pro horké dny. Po převzetí palírny do rukou Inverhouse nahradily tímto kouskem původní 12-ti letouverzi nabízenou v ještě předchozím majitelem Diageo v sérii Flora&Fauna.
Master blender Bobby Anderson dále rozvíjel délku fermentace a použité kvasinky, kombinuje základní bourbonové zrání s lehčím vlivem sherry a za mě posunul hodnotu zážitku dramu na jasně vyšší úroveň. Přitom ani první verze nebyla špatná.

Old (10yo): vůně citrusů a trochu síry lehce doplněná květinovou loukou není intenzivní, takže člověk musí skoro omočit špičku nosu v tekutině, aby ji ucítil. V chuti je rychle nahrazen citrusový dojem rozkvetlými květinami na louce kombinovanými s příjemným zralým šťavnatým ovocem (broskev, hruška), aby se v dozvuku až bolestně rychle vracel citrusový, vysušující a kořenitý dojem. Jakoby člověk kousnul do citronové kůry. Možná tohle může skvěle fungovat v míchaných nápojích?

New (10yo): ohromí intenzitou vůně, která se vznáší jako na obláčku, provzdušněném bublinkama, který stoupá do nosu a citrusová vůně je více doplněna květinovou loukou, na které doslova hmatáš (ve vůni!) hutný, lepivý med včeliček na té louce. V chuti se potvrzuje slib z vůně, citrusy kamsi zmizí a brzy se navodí dojem rozkvetlé louky plné květin, cítíš ještě více intenzivní hustý med, zakousneš se do hodně šťavnatého zralého ovoce (opět hruška, broskev), z koření je jen vanilka. Vjem je plnější i lahodnější než u starší verze a v dozvuku nepřichází tak razantní překlopení do suchého citrusově-kořenitého vjemu jako u dříve narozené sestřičky. Tady máš dojem pouhého olíznutí citronové kůry v samotném závěru, aby člověk uvěřil, že je konec tohodle dramu.
Tohle je prostě lepší.
Říká se, že dobrá skladba musí mít taky dobré zakončení :)

Palírna vyprodukovala přes 4 miliony čistého alkoholu v r. 2021, takže nízká cena odráží produkční rozložení výroby do velkého množství lahví. V USA je dobře známá díky skutečnosti, že první čtvrtstoletí patřil Inver House amerických vlastníkům, u jižních evropských států je také velmi oblíbená, ale v u nás si ji vychutnává málokdo.

Dávám svůj tajný tip za poměr cena/výkon a zpříjemnění třeba dovolenkových okamžiků.
(4.6.2022)


Glen Grant 10letá

Glen Grant 10letá

Tenhle příspěvek budu psát velmi rozechvělou rukou, protože mám pochybnosti.
Silný příběh zakladatelů palírny Glen Grant I i II, bratří Jamese a Johna Grantových, pokračující v synovi Johnovi přezdívaném Major, si zaslouží více prostoru, než jen srovnání dvou stejných lahví. Stejně tak dlouhodobé sepětí Grantů a nezávislých botlerů Gordon&MacPhail, které žádný návštěvník Elginu nemůže přehlédnout.

Pro tentokrát jsem chtěl jen otestovat, jak se liší starší plnění mladých destilátů 10yo (do r. 2014, s vyobrazením bratří Grantů v kiltech na etiketě) od nového (etiketa již jen s čísly a písmeny v stříbrném rámečku), případně co má navíc 12-ti letá varianta. Potkala se údajně i se sherry sudy, ale bourbon jasně dominuje.

Jak rád bych napsal, že je to stejné jako v případě 10yo Speyburn, který pod rukama master blendera roste do krásy. Zvlášť když známý Jim Murray ve Whisky Bible 2016 udělil novince (novému plnění s novou etiketou) titul Single malt of the year (kategorie kombinování více sudů).

Bohužel nejsem si tak jistý, že nová je lepší.

GG 10yo je v principu příjemná, lehká whisky. Zlatá v barvě, ve vůni vanilka na ovocném podkladu (hruška, přezrálá méně šťavnatá broskev) a v chuti se přidává k ovocnosti lehký pocit husté smetanové polevy (absentující třeba v Speyburnu, ale proti typickému charakteru Knockando méně výrazný), který spolu se sladovitosti vytváří vjem karamelu. Všechno je jen v lehkém náznaku, pocitově hádám i méně než 10 roků, ale nic nepřekáží a neruší. Prostě lehký dram na horké nebo unavené dny. Pro hutnější zážitek je třeba sáhnout po 15-ti leté plněné při 50% nebo hodně povedené 18-ti leté, ale to je o úplně jiné pořizovací ceně.

Novější verze Glen Grant 10yo je ve vůni i chuti sice hodně podobná starší verzi, ale mám velmi bezprostřední pocit, jakoby novou verzi někdo rozkápnul pár kapkami vody. Pro jistotu jsem zkontroloval, že obě mají 40%, když intenzita vjemu starší sestřičky je o tolik silnější. Při podrobnějším zkoumání je cítit, že i vyváženost a hloubka starší verze přináší dodatečné příjemné pocity. Má déle trvající průběh a člověk si může jakoby ukusovat kousek dubu nacucaného alkoholem a znovu oživovat vjem z dramu. Uvolňuje se více vanilky, trochu zeleného jablíčka obaleného medem, uklidňující vliv dřeva (u mladé, 10-ti leté whisky !) a opět si ucucnu trochu šťavnatého ovoce. Novější varianta je jako vodopád - přiletí, potěší a zase rychle odteče pryč. Je to příjemné, ale krátké.

Něco se v receptuře GG 10yo změnilo a nejsem si jistý, že k lepšímu. Naštěstí můžeme sáhnout za nízkou cenu i po starší 12-ti leté, která je navíc plněna při 43% a 2 roky strávené v sudu navíc taky přispěly ke zralejšímu vjemu.

V Čechách je Glen Grant trestuhodně opomíjen, což za tak malé peníze moc nechápu.Naopak, podobně jako Speyburn, je Glen Grant velmi populární v Itálii. Zejména od dob, kdy se italský hoteliér a milovník whisky Armando Giovinetti zamiloval do mladých verzí destilátu bratří Grantových (5 a 8 let) a dnes se tam velmi dobře prodává 10-ti letá a 12-ti letá whisky. Naopak Goerge Urquhart, spoluvlastník Gordon&MacPhail se soustředil na starší kategorie (s delší dobou zrání), které vydával pod značkou Connoiseur´s choice. Ve střední Evropě není GG v takové oblibě a je to škoda, protože díky vysokým produkčním číslům mezi které se rozpočítávají celkové náklady, může milovník whisky Glen Grant profitovat z nízkých cen. Pokud přeskočím extra mladou 5-ti letou Major´s reserve, tak 10-ti letý destilát v překvapivě luxusně vypadající lahvi (na tuto cenovou úroveň), můžeme s trochou šikovnosti pořídit za cenu začínající sedmičkou a i na 12-ti letou nepotřebujeme víc jako 8 stovek. (6.6.2022)

na začátek stránky

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 04.03.2024